Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Masaryk hladověl a alkoholik Gottwald měl rád tučná jídla. Jak se měnily chutě našich prezidentů?
Zdroj: commons.wikimedia, Benoît Prieur, CC-BY-SA-4.0, https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Tom%C3%A1%C5%A1_Garrigue_Masaryk#/media/File:Portrait_de_Tom%C3%A1%C5%A1_Garrigue_Masaryk_(1919)_par_Vojt%C4%9Bch_Hinais_(Veletr%C5%BEn%C3%AD_pal%C3%A1c,_Pr

I ty nejváženější hlavy státu jsou vždy jen lidé s dobrými i špatnými vlastnostmi - a také se zamilovanými jídly. Co naši prezidenti v průběhu dějin rádi jedli? Kdo měl obyčejná přání a kdo si naopak liboval v netradičních pokrmech?

Střídmý tatíček Masaryk

Prvním hlavou našeho státu - tehdy Československa - byl samozřejmě Tomáš Garrique Masaryk. Muž, který se po zvolení prezidentem roku 1918 stal doslova symbolem a nadějí mladé republiky. I on měl ale svoje běžná přání a některá jídla na talíři mu udělala větší radost než ostatní. O "tatíčkovi Masarykovi" tedy víme, že si po celý svůj život zachoval docela běžná, a také velmi skromná přání. Na jeho talíři se proto poměrně často objevovaly jeho oblíbené švestkové knedlíky, které kuchař trochu omastil a posypal mákem. Nešlo ale o hlavní jídlo. Ovocné knedlíky se v prezidentské jídelně podávaly jako moučník.

Jídelníček prvního československého prezienta pak byl podle jeho vlastního vyprávění stejně tak prostý a přímočarý, jako myšlení, kterým se snažil řešit problémy ve státě. Bez příkras a složitých kliček. Ke snídani mu tedy stačilo například ovoce a topinka se zavařeninou. Jiné dny se na stole objevila také vypražená slanina nebo vařené vejce, ale hlavně hrnek čaje, který si prezident Masaryk nikdy nesladil.

Ani oběd se rozhodně v běžné dny nepodobal lukulským hodům. Většinou mu k zahnání hladu a posilnění na odpolední činnosti stačila polévka (přičemž byl raději, když mu byla přinesena polévka bílá) a kousek masa se zeleninou. Miloval ale moučníky a k nim také neodmyslitelnou černou kávu. Večeře pak byla více než skromná. Kousek buchty a káva s mlékem - nebo spíš, jak říkával T. G. Masaryk, mléko s kávou. Masaryk velmi dbal na zdravý životní styl a přejídání nebo i nestřídmost v dalších ohledech odsuzoval. Trval na tom, že vyhladovění žaludku i celému tělu jen prospěje a je základem pro dlouhý život prožitý ve zdraví.

Skromnost, alkohol i obava o zdraví

Podobně skromným jedlíkem jako Masaryk byl i jeho nástupce Edvard Beneš. Ani ten si neptrpěl na bohaté tučné chody. Na talříi vždy uvítal zeleninu s masem, ale i salát nebo kousek dobrého sýra. Na rozdíl od Masaryka jej ale kuchaři příliš neuctili sladkými moučníky. Beneš byl dokonce prakticky abstinentem a pokud si už musel ze společenských důvodů s někým přiťuknout, dával přednost vinnému střiku. Tvrdého alkoholu se úplně stranil.

Docela jiným typem strávníka byl svým způsobem také první prezident - tentokrát ale ten "dělnický", tedy Klement Gottwald. V jeho případě bychom o střídmosti mohli mluvit jen velmi těžko. I když se v mládí spokojil s málem, poté, co jej politika vynesla na výsluní a měl možnost si vybírat, rozhodně se neomezoval. A s ním ani jeho manželka Marta, o které se vyprávěly často až neuvěřitelné historky. Jisté je, že pokud chtěli kuchaři manželský pár potěšit, naservírovali jim svíčkovou omáčku s brambory vařenými na páře, vepřo knedlo zelo a podobná těžká jídla. Ještě než se ale objevil na stole hlavní chod, sklidili pomocníci talíře po hovězí knedlíčkové polévce. Po jídle pak bylo vhodné, aby byl k dispozici dostatek kvalitního vína, nejlépe moravského.

O prezidentu Gottwaldovi bylo již v době jeho prezidentování známo, že pro kapku alkoholu nejde nikdy daleko. Alkohol měl tam, kde by se mu mohl hodit - tedy prakticky všude - a také si jej rád dopřával. Ostatně právě alkoholismus byl jedním z důvodů (společně se sifylidou a dalšími problémy), proč jeho tělo selhalo v pouhých šestapadesáti letech.

Velký problém s vařením pro prezidenta měli kuchaři, kteří se starali o jídelníček posledního předrevolučního prezidenta Gustáva Husáka. Ten se stále obával o své zdraví a jen tak něco jíst nechtěl. Vodu z kohoutku, kterou pili snad všichni občané "jeho" státu, považoval za nevhodnou pro svoje zdraví, a tak na prezidentský stůl putovala pitná voda z islandských ledovců. Jak vidno, i s takovou vymožeností bylo možné vykonávat funkci socialistického prezidenta, tedy jednoho z rovných občanů státu.

Velkým labužníkem pak byl první porevoluční prezident Václav Havel, který zároveň i rád vařil. O jídle se mu prý zdávalo i v dobách, kdy ještě jako disident bručel ve vězení. Jeho oblíbeným receptem byly játrové karbanátky, které dělal z 3/4 kila sekané a půl kila jatýrek, oblíbil si ale také recept na řízky z Berry, který si jako zručný kuchtík mírně upravil podle sebe, rád vařil i klasickou svíčkovou nebo jídla inspirovaná asijskou kuchyní. Za Havlova prezidentování byly častou záložitostí gurmánské hostiny ku zvláštním příležitostem. Například: když měl Havel 58. narozeniny, uspořádal v Lánech rybí hody, na kterých se podávali sumci, kapři a tilápie z Hluboké. 

Naposledy jste si prohlédli