Merhované chodské koláče: Malá umělecká díla z tvarohu a povidel symbolizují zdraví

Koláče na každou pouť a posvícení

Koláče byly od dávných dob považovány za slavnostní pečivo. Pekly se vždy při posvíceních, poutích, na svatbách nebo při jiných významných událostech. Pekly a pečou se hlavně na venkově a recepty na ně se často předávají z generace na generaci. Možná i proto existuje tolik regionálních variant. Koláče se odlišují velikostí a nazdobeností, většinou jsou kulaté, ale mohou být i čtvercové, s náplní uvnitř i navrchu, zdobené drobenkou, rozinkami nebo vyloupanými mandlemi. Náplně jsou ovšem hodně podobné, většinou v nich najdete povidla, tvaroh, mák, případně ovoce. Koláče jsou typické hlavně pro Moravu, kde se zas tak často nedělaly klasické české buchty. I v Čechách máme ale své speciality. Tou nejvyhlášenější jsou koláče ze západních Čech, konkrétně z kraje dudáků Chodska.

Záhadná minulost

Velké kulaté chodské koláče, podobající se moravským frgálům, vynikají hlavně svým zdobením, pro nějž se používá výraz merhování. Ženám, které jsou specialistkami ve zdobení, se pak říká merhovačky. Způsob zdobení koláčů se ale na různých místech Chodska liší, hlavně tím, jak se na koláč nanáší náplň. To, co mají chodské koláče společné, jsou tvaroh, mák a povidla a navíc zdobení rozinkami a mandlemi. Právě na střídání tmavé a světlé náplně jsou založené kresby na chodských koláčích. Zdobení koláčů bylo vizitkou každé správné hospodyňky na Domažlicku. Historie chodských koláčů sahá do dávných dob a není úplně známá. Jisté je jen to, že dřív se pekly jen při význačných a slavnostních událostech. Kulaté pečivo totiž, podle webu Knihaoslovanech.cz, ve staroslovanské tradici symbolizovalo zdraví, hojnost a také slunce. Recept na ně pochází zřejmě ze sousedního Bavorska, v příhraničních oblastech se ale pekly všude. Z Bavorska ale postupně pomalu vymizely a tradice se udržela jen u nás. Takže je vlastně s téměř čistým svědomím můžeme prohlásit za naši vlastní regionální specialitu. Navíc si je české hospodyňky vyšperkovaly, receptury se dědí a mnohé rodiny mají nějaké své speciální „fígle“, jimiž koláče vylepšují.

S povidly a tvarohem

Chodské koláče se dají rozdělit na dva typy, jak je uvedeno na webu Borickekolace.cz - koláče z tzv. horských vesnic a koláče dolské. Zdobení koláčů bylo dáno bohatstvím kraje. Horské vesnice byly chudší a i koláče se zde zdobily jinak. Náplň se nanášela v pruzích nebo v ornamentech a střídala se vždy povidlová či hrušková, případně maková, s tvarohovou. Vždy ale byla jen jedna vrstva náplně. Nakonec se koláče zdobily mandlemi a rozinkami. V dolním Chodsku, ve vesnicích v okolí Domažlic, na Kvíčovicku a Staňkovsku, se tvarohová náplň natírala na celou plochu koláče a teprve pak se zdobila (merhovala) ornamenty, obrázky či květinovými motivy z povidel, na něž se navíc sypal mák. Nakonec se koláč ještě někdy zaléval smetanou a samozřejmě opět nesměly chybět mandle a rozinky. I zdobení se řídilo a dodnes řídí přísnými pravidly. Mandle patří na tmavá místa, rozinky na světlá. Dolní vsi totiž byly bohatší a i ženy tu nosily mnohem nazdobenější kroje. Rozdíly mezi nimi se ale dnes již stírají. Přímo speciální jsou ovšem koláče z obce Krchleby na Plzeňsku. Jsou výjimečné hlavně tím, že se na ně dávají rozinky namočené v rumu, kysaná smetana a ještě se navíc zdobí šlehačkou.