Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Nejlepší knedlík rakouských hor: Pochutnejte si i doma na sladké specialitě Germknödel
Zdroj: Toprecepty, Jurgen.k

Je velký přes celý talíř, nadýchaný jako peříčko, plněný kořeněnými povidly a navíc ještě zalitý máslem či vanilkovou omáčkou a posypaný cukrem a mákem. Obří knedlík Germknödel snad seženete v každé alpské horské chatě. Výborně totiž zasytí po lyžovačce i náročné túře.

Jako naše borůvkové knedlíky

Germknödel vypadá jako naše ovocné knedlíky, je však mnohem větší a víc než jeden by se vám na talíř ani nevešel. Hlad po něm ale rozhodně mít nebudete. Knedlík je tak obří, že se podává běžně jako hlavní jídlo i jako dezert pro velké jedlíky. Připodobnit by se dal třeba k našim poctivým jihočeským borůvkovým knedlíkům. Stejně jako ony se i Germknödel připravuje z kynutého těsta, což dosvědčuje i jeho název. Germ totiž v rakouské němčině znamená droždí. Knedlík se může vařit v lehce osolené vodě i napařovat na pařáčku, což mu dodává nadýchanost.

Oblíbený postní pokrm

Tento knedlík by se dal klidně považovat za jakýsi symbol rakouských hor, oblíbený je ale i v Bavorsku. Je připomínkou staré dobré kuchyně z dob Rakouska-Uherska. Přestože dnes je považován za delikatesu, dřív byl spíš jídlem chudých. A možná se dokonce dostal na vídeňský dvůr právě z Čech díky českým kuchařským knihám, jak se píše na webu Kurier.at. Něco pravdy na tom asi bude, neboť povidla a mák byly v té době u nás poměrně oblíbené ingredience. A podobnost knedlíků s českým buchtami možná nebude čistě náhodná. Tyto knedlíky byly v Rakousku i oblíbeným postním jídlem, stejně jako jiné pečivo, a podávaly se často na páteční oběd.

Na povrchu lehce opečené

Pokud byste se vydali na jih Německa nebo do francouzského Alsaska, naservírují vám tu podobný knedlík, ten jejich se ale jmenuje Dampfnudel a často je s Germknödelem zaměňován. I on je naplněn povidly nebo marmeládou, od rakouského knedlíku se ale liší tím, že se nevaří ve vodě nebo v páře, ale vaří a částečně i smaží v troše mléka a másla pod pokličkou. Díky tomu vznikne knedlík po stranách a uvnitř vláčný a jemný, na spodní straně se však trochu osmahne a opeče a vytvoří se na něm zlatohnědá kůrka. Vypadá pak trochu spíš jako naše buchty než jako knedlík, a když jej přelijete vanilkovou omáčkou, tak jako obří buchtička s krémem. Existuje i verze neplněná, s jahodovou či jinou zavařeninou, či variace plněné ovocem nebo s lehce slanou chutí (ta vznikne, když se mléko vymění za mírně osolenou vodu spojenou s tukem).

Slaná varianta se pak může podávat se salátem, zelím nebo i smetanovou omáčkou nebo klidně i místo pečiva třeba s bramborovou polévkou. Ke vzniku Dampfnudel se podle webu Vg-kandel.de váže i zajímavý příběh. Podle něj v dobách třicetileté války do jednoho městečka poblíž francouzských hranic v oblasti v Porýní-Falci vtrhli švédští vojáci a požadovali po místních peníze a vyhrožovali jim, že jinak začnou rabovat a vraždit. Obyvatelé města se s nimi pokoušeli vyjednávat a přišli s touto nabídkou: Když se jim podaří vojáky pořádně nasytit, ti je nechají být. Místní pekař Johannes Muck pak připravil spoustu obřích knedlíků, jeho žena navařila kotel omáčky, vojáci se pořádně nacpali a odtáhli pryč. Město bylo zachráněno a knedlíky se pečou dodnes.

Recepty k tomuto článku