Ze života aneb To se také stalo...

Dcera měla jet na delší jazykový kurz do Kanady, tak si koupila dost drahý nový kufr(dlouho ho vybírala, si říkala, když už, ať stojí zato), na letišti ho ještě balila, aby ho nepoškrábali při manipulaci.
Vedlejší nájemník ještě dodělával byt a když byla jednou ve škole, tak tam vesele vrtal, sice ve vedlejším pokoji, ale chlapec provrtal masivní zeď a současně i její kufr, který stál u zdi.
Vůbec o tom nevěděl. Zjistila to až dcera, když si chtěla obléct rifle, které ještě zůstaly v kufru. Byly také provrtané Kufr měl celkem 5 děr, vypadal jak prostřelený
Moc se divil, když holka stála s děravým kufrem u dveří, že takto se vrátit nemůže, protože by mohla mít problém na letišti.
Kufr dostala nový, ale rifle jen společně zapili u šampáňa

Elizo každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán

Ivo... Jsi mi připomněla... Dcera odmala odmítá pít jakýkoli nápoj s bublinkama, že ji to štípe... Loni ji hlídala ségra na chalupě a hrdě mi hlásila, že Lízu naučila pít malinovou limonádu (takovou odporně červenou tu ze supermarketu, prodávanou po dvou litrech). Když se to dozvěděli manželovi rodiče, tak jí hned jednu takovou přivezli. Byla z auta hrozně zkarbovaná, ale to jsem nevěděla. Otevřela jsem ji v kuchyni, zády ke dřezu, začalo to příšerně stříkat (něco jako burčák), tak jsem se rychle otočila, že to sklopím do dřezu, jenže ten je u zídky a za ní stůl s návštěvou..., která udiveně hleděla, co to provádím... Ti chudáci vypadali......to měli za to, že vnučce dělají, co jí na očích vidí...
Nekecám, vystříkala se z toho celá polovina. Bylo to všude...ovšem nejvíc v obličejích tchána a tchýně...

nedávno jsem dělala buchtu ušlehala jsem sníh, metly vyndala nad misku s tím, že je uvolním a zmáčkla jsem omylem start - metly se roztočily ve vzduchu a zbytky sněhu vesele tančily po kuchyni syn dostal záchvat smíchu, měla jsem sníh i na vlasech... spražila jsem ho pohledem, utřela sněhovou nudli pod nosem a začala beze slova mixérem míchat žloutky s cukrem....ušleháno, mixér nadzvednut, chci uvolnit metly a říkám si, hlavně nemačkej start...a jak si to tak říkám, tak ho samozřejmě zmáčknu... takže ke sněhovým vločkám přibyly žloutkové cákance v dosahu 2m...syn stál opřený o lednici a vytřeštěně lapal po dechu, kočky se seběhly podívat, co se děje, manžel a dcera se na sebe jen významně podívali a pronesli cosi o HejRupácích a dodnes při každém použití mixéru hlásí ostatním: Bacha, máma má mixér, nechoďte sem

MajkaM chudák manžel!! Já jsem tak jednou hodila při opravdu velkém spěchu na plech zmrzlou krkovici, však se v troubě rozmrzne, že jo a ono to bylo polévkové maso s kostí, víc kosti, než masa

Jsem sice v práci,ale díkybohu sama.Jinak by se asi divili, čemu se směju.
Přidám také jednu: Koupili jsme asi 10 živých vykrmených kuřat.Zabili jsme je,oškubali, vykuchali, rozporcovali a šup s nimi do mrazáku. Sice jsem je popsala,ale nálepky se nějak odlepily a tak jsem hádala co se v balíčku skrývá.
Jeli jsme s manželem na dovolenou pod stan,přes den jsme chodili na túry a večer jsme grilovali. Měli jsme s sebou mrazničku do auta, tak jsme si nějaké maso na gril brali sebou z domu. Vzala jsem také dva balíčky kuřecího, že budeme mít na dvě večeře na grilování. Odpoledne jsem si dala rozmrazit kuřecí, večer rozdělám balíček a v něm pařáty z kuřat. Tak jsme si dali ugrilovat buřty.Z pařátů jsem udělala druhý den polévku, manžel je i rád obírá a k tomu jsem vytáhla druhý balíček kuřecího, že si ho ugrilujeme večer. Večer zapálíme kotlík, rozděláme balíček a v něm opět pařáty. Ty už ovšem letěly do popelnice a k večeři byl chleba s paštikou. Manžel je vyfocený, jak místo ugrilovaných kousků kuřecího obírá kuřecí pařáty. Dáváme do k dobrému při různých posezeních a vždy se tomu i po letech zasmějeme.

Jelikož už za necelé dva měsíce budou Vánoce, tak se mi vybavila jedna historka ze Štědrého dne. Tehdy jsem ještě také blbla na kvadrát, kdy se muselo být vše vygruntované, vůně vanilky a skořice se mísila s diavou, však to znáte. Ten rok jsem si ještě vymyslela, že na stromečku místo ozdob budou perníčky s červenými mašličkami, aby jídelna krásně voněla medem, až bude v kachlových kamnech praskat, no zkrátka vysněná idyla, i když jsem si připadala jako dostihová kobyla. Na den D, vánočka, kapr, salát, ani to dále nebudu rozepisovat.
Každý rok k nám jezdili rodiče a tak jsem se opravdu hodně snažila, aby vše bylo tip top. Děti byly tehdy ještě malé a natěšené na Ježíška. Už jsme byli po večeři a když už jsme se domlouvali, kdo zazvoní, tak ve mně hrklo jako ve starých pendlovkách, protože jsem si vzpomněla, že vůbec nemám zabalené dárky.Ale ani jeden. Prostě ten rok temno jako od Jiráska, děti natěšené, já jako z Mimoně a co teď. Při představě, že budu nejméně hodinu pryč, abych to vše zabalila, tak to jsem hned zavrhla. Navíc dárky byly po všech možných skrýších. I vyšlápli jsme si nahoru po schodech, do obýváku, kde byl sice nazdobený stromeček, ale pod ním nic. Natěšené oči dětiček nevěřícně zíraly zklamáním, už jsem se chystala jim říci, ať zpytují svědomí, proč Ježíšek nenaježil, ale jelikož jsem za to mohla sama, tak jsem ze sebe udělala hééérečku a říkala jsem: "No to snad není možné, že by letos ještě nepřiletěl? Naši se také tvářili překvapeně, protože jsem jim to ani nestačila říci a tak jsem pokračovala: "Víte co, tak zatím mu zazpívejte koledy a já se jdu podívat, jestli už někde nekrouží na zahradě." Vběhla jsem do ložnice, rozvalila skříně a začala dárky házet na manželské postele. No ale zase jsem tam neměla nic, do čeho bych je dala. I v tom mě napadlo, že v peřiňáku mám dětský fusak. To byl ještě takový ten velký, s beránkem, co jsme měli my, když jsme byli malí a do toho jsem ty nezabalené dárky během chvilky doslova nacpala a za ta poutka jsem je ve fusaku přitáhla pod stromek. A pokračovala ve svém monologu matky sklerotičky: "Tak si představte, co ten Ježíšek letos provedl. On se spletl a nebo si s námi hrál na schovku, to já nevím, protože už je pryč, ale ty dárky nechal v ložnici ve fusaku." Děti pookřály, naši se smáli, já zasedla do křesla, fusak s dárky si hodila do klína a začala lovit a vyvolávat: "Cípak toto asi je? No hádejte? " Děti přibíhaly, hádaly a když to nebylo jeich, tak rozdávaly dále a můžu vám nyní s klidným svědomím napsat, že na tyto Vánoce a sklerotického Ježíška dodnes s úsměvem vzpomínáme.

Teda fakt ,tady to je síla. Já za celý den tady,mám na tváři takový rejhy od smíchu,že to nevyžehlí ani maska. Jedině nějakou tu dýni.

Hello - máte s ní povyražení

Hello teda ta vaše malá má vyřídilku

Dneska malá Adélka zase perlila. Já jsem vařila a děda si s ní hrál na nakupování. Najednou jsem málem spadla do hrnce, protože slyším, jak jí děda říká. "Pani, vy toho tolik nakupujete, vy musíte mít doma úplný hovno ! A ona mu odpověděla: "Pane prodavač, my doma nemáme ani to hovno!"

Jano, tebe bych přála svým dětem aspoň na 14 dní pak by si jinak maminky považovali a přestali by se tvářit, že jsem trapný rapl to by teprve poznali, co to je být nebezpečná okolí

Hello, děda byl vtipálek já být babičkou, tak ho tím obrázkem knockautuji

vzpomínám si na kolegyni a její dietní záchvaty - tentokrát měla období tukožroutské polévky, asi ji všichni znáte jedla ji asi 3. den, když ráno po cestě do práce přišlo to náhlé nutkání...bylo to kruté, WC v metru na Florenci, kde vystupovala, samozřejmě mimo provoz....vydala se orosená do kanceláře, měla to asi 300m od metra...no, nedošla ...klika, že měla kozačky, leginy, přes ně dlouhý svetr a kabát pod kolena...docapala doslova "připosraná" ke mně do kanceláře, bledá, beze slova proplula za mě do přilehlého WC s koupelnou, který jsem tam měla, 10 min. bylo ticho...pak vylezla jen v kozačkách a kabátu a potichu se slzami v očích mě prosila, ať jí jdu na tržnici koupit nějaké leginy, prádlo a svetr...a prášek na praní... a zase tiše zaplula do koupelny... tak jsem jí koupila nový ohoz, utřela v koutku slzy od smíchu a pak poslouchala od dalších kolegyň z její kanceláře, jak jí chválí, jak jí to sneska sekne jedna dokonce pronesla "no já se na to vy*eru, tobě to dneska sluší..." ani netušila, jak snadno by se jí mohlo stát to samé

S tím pornočasopisem jsem si vzpomněla na dědu mého manžela, ale bohužel už víc než 20 let se na nás dívá z nebe. Babička měla sestru v západním Německu a když za ní jela - bylo to v dobách hlubokého socialismu, tak děda nikdy nechtěl přivézt nic jiného, než hambaté časopisy. Vymlouval se na to, že když mu v sedmdesáti letech dávali transfúzi a že mu určitě dali krev nějakého divocha, ale babička říkala, že se zbláznil. A tak se babičce pomstil. Vystříhl babiččin obličej z fotky a dolepil ho do jedné stránky pornočasopisu a odnesl to do sklenářství zarámovat. Pak kdokoliv k nim přišel, tak mu ten obrázek pověšený v obýváku ukazoval.