Vzpomínky na 20 jídel ze školní jídelny: Proč nechceme nebo nemůžeme zapomenout?

Krupicová kaše, přezdívaná pohádka mládí, byla jednou ze sladkých nabídek v jídelně. Kuchařky ji připravovaly z hrubé krupice a mléka a sypaly skořicovým cukrem a někdy i kakaem - to byl pro všechny děti, které kaši milovaly, svátek. Jedna otázka se řeší i v současnosti - jíst kaši od kraje nebo od prostředka?

Rajská omáčka s masem a těstovinami (většinou s kolínky) patřila mezi oblíbená jídla. Je pravda, že plátek předního hovězího masa byl někdy příliš šlachovitý a místo kolínek by se leckdy hodil i houskový knedlík, ale byla to jedna ze stálic školní jídelny, na kterou se všichni těšili.

Žemlovka z rohlíků nebo vánoček se občas objevila ve sladkém menu. Pokud byla s jablky, měla úspěch - ale žemlovka s tvarohem a rozinkami vyvolávala mezi dětmi zděšení. Buchty s tvarohem byly oblíbené, ale zemlbába ne, i když ji kuchařky polily rozpuštěným máslem a posypaly cukrem.

Rizoto se sýrem bylo vždy, když zbylo maso. To se pokrájelo do rýže, zasypalo mraženou zeleninou a podusilo. Rizoto se tvarovalo naběračkou a zdobilo špetkou strouhaného sýra a kyselou okurkou. Když nebyla zelenina, bylo rizoto s masem. Když nebylo maso, bylo se zeleninou. Obě možnosti byly celkem oblíbené.

Nudle s mákem dělily strávníky do dvou táborů, ale většině z nich chutnaly. Máku na posypání nebývalo moc a cukrem se také šetřilo, ale másla bylo hodně. Místo nudlí se používaly i těstovinové fleky. Problémem byly tvrdé nudle, které rostly v krku nebo žluklý mák.

Rybí filé nepatřilo mezi oblíbená jídla, protože většina dětí nemá ráda ryby. Nejčastěji se podávalo obalené a smažené jako řízek, někdy i v těstíčku. Filé pečené na zelenině bylo druhým rybím receptem v pořadí. Ačkoliv je filé prezentováno jako ryba bez kostí - vždy se nějaká objevila a zapíchla se strávníkovi do krku.

Buchtičky s krémem byly jedním z oblíbených sladkých obědů. Pokud proti sobě v menu stály s rajskou omáčkou, byly všechny děti naštvané. Jemná omáčka z uvařeného pudinku, doplněná vanilínovým cukrem byla perfektním dochucením drobných kynutých buchtiček.

Koprová omáčka byla jídlem, kterému se všechny děti vyhýbaly. Neni divu - smetanu nahradilo mléko s rozmíchanou moukou a velké kusy kopru neměl nikdo v lásce. Strávníci, kterým koprovka chutnala, měli na výběr - buď s hovězím masem a knedlíkem nebo s vejcem a brambory.

Mléková polévka byla za trest pro malé i velké strávníky. Do vodou a moukou nastaveného mléka se zavařily brambory, rýže nebo polévkové nudle, popřípadě krupicové noky. Pokud byla někde na zahrádce zelená petrželka, oživila její barva nudně bílou polévku - ale stejně jí to oblibu nezískalo.

Sekaná s kaší nebo s brambory patřila mezí jídla, jejichž obliba s lety neskončila - patří mezi tradiční pokrmy až do dnešní doby. Ve školní jídelně sice nikomu nevadila, ale ani nebyla příliš vyhledávaná. Připravovala se z tučného mletého masa a servírovala politá vypečeným tukem a s kyselou okurkou.

Kynuté buchty s tvarohem nebo povidly patřily mezi nejoblíbenější pokrmy v jídelně. Podávaly se s bílou kávou nebo s čajem. Když byly buchty, přišli na oběd všichni bez výjimky. Velmi často se stávalo, že se buchty staly platidlem nebo prostředkem výměnného obchodu mezi dětmi. Maso za buchtu.

Hrachová kaše byla pokrmem, kterému se většina dětí vyhýbala, i když k ní byl plátek uzeného masa nebo párek a kyselá okurka. Některé kuchařky ke kaši osmažily cibulku na sádle a tím ji vylepšily - ale kaše byla stejně už od pohledu nevzhledná a její konzumace dětmi minimální. 

Hrstková polévka byla hustá - na rozdíl od vývarů s nudlemi nebo písmenky. Kromě na kostičky pokrájených brambor a zeleniny obsahovala velké množství obilovin - vločky, kroupy, rýži, čočku, pohanku nebo jáhly. Pokud k ní byla například koprová omáčka, stačila samotná polévka k tomu, aby hladového strávníka nasytila.

Rýžový nákyp od maminky nebo babičky neměl chybu - ale ve školní jídelně měl chyb spoustu. Byl suchý a bez chuti a některé kuchařky ho dělaly s tvarohem, což vyvolávalo odpor dětí, které byly z domova zvyklé na nákyp se švestkami, jablky nebo s rozinkami. Povrch nákypu bez sněhové čepice byl nudný.

Špenátový protlak se připravuje velice často v každé současné kuchyni, ale ve velké oblibě je i listový špenát. Ve školních jídelnách byl špenát řídká zelená hmota, která se podávala s pečeným nebo dušeným masem, s brambory nebo s knedlíkem. Každý, kdo mohl, se špenátu vyhýbal nebo snědl jen přílohu a maso.

Dušené ledvinky a játra v UHO omáčce s rýží byly ve školním menu celkem často. Jejich obliba nebyla u dětí příliš velká - maso bylo houževnaté až tuhé a omáčka k nim bez chuti a nastavená moukou, aby jí bylo více. Na rozdíl od dětí měli dospělí vnitřnosti v oblibě a často na ně vzpomínali.

Fazolky na smetaně s brambory a někdy i vejcem, vařeným natvrdo, byly jedním z mála jídel, které dětem chutnaly. Možná to bylo proto, že maličké fazolky v luscích byly předmětem jejich zájmu. Pokud měly děti na výběr s oblíbenějším pokrmem, daly mu rozhodně před fazolkami přednost.

Bramborové šišky byly všemi dětmi dlouho očekávané a sledované. Připravovaly se z bramborového těsta, které se vyválelo do válečků a ty se nasekaly na šišky. Posypka byla z rohlíkové strouhanky, která se osmažila na másle a smíchala s cukrem. Někdy se šišky podávaly i sypané mákem a cukrem.

Plíčky, plíce, pajšl na smetaně byly noční můrou každého strávníka. Připravovaly se z očištěných a pokrájených plic ve smetanové omáčce (mnohdy s kořenovou zeleninou) a s houskovým knedlíkem. Kousky plic, plné vzduchových bublinek, byly lehké a na skus houževnaté a vyvolávaly u dětí odpor, který mnohdy přetrval až do jejich dospělosti.

Zadělávaná mrkev byla jídlem, které se dalo sníst. Kuchařky ji připravovaly dušenou s kousky vepřového masa a podávaly ji s uvařenými bramborami. Odmítnutí se dušená mrkev dočkala tehdy, když byla obalená omáčkou z rozvařené mouky a vody a pokrm díky tomu vypadal nevábně.