Jarní jídelníček 50. let v Československu: Stará slepice, převařené mléko a saláty, které se nedoporučovalo mýt v potoce

Pravidelné zásobování potravinami mělo výkyvy

Padesátá léta nebyla žádnou idylickou dobou. V kulisách života a práce povinně nadšených dělníků a pilných zemědělců, ale také drsných politických procesů a hledání nepřátel socialismu, tak trochu vázlo zásobování základními potravinami. Proto bylo potřeba lidi správně „nasměrovat“, co, proč a kdy jíst.

Kromě článků v dobovém tisku se k tomuto úkolu skvěle hodily kuchařské knihy. A zatímco dneska o ně v knihkupectvích doslova zakopáváme, limitovaný příděl papíru z nich lehce vytvořil nedostatkové a doslova podpultové zboží.

Například Rok v české kuchyni měl v roce 1959 za sebou už druhé vydání s celkem více než 103 000 výtisky. Kuchařka naší vesnice o několik let později atakovala ve čtvrtém vydání celkový náklad 280 000 kusů!

Zdá se to sice hodně, ale jiné kuchařky k dostání nebyly, takže se neustále dělaly dotisky. Netisklo se tolik knih jako dnes, takže ty, které se dostaly na pulty, paradoxně měly na dnešní dobu neuvěřitelně vysoký náklad (zahraniční detektivky i 100 000 kusů).

Zbytky ze spíže a stará slepice

A co se doporučovalo pro časné jaro? Především šetřit zásobami. Pokud měl někdo ještě zavařené maso ze zabíjačky nebo uzené, mělo se s ním zacházet tak, aby vydrželo až do žní.

Velkokapacitní drůbežárny byly teprve v plenkách, takže kuřata ještě nebyla běžnou součástí jídelníčku. Ten se podle knihy Rok v české kuchyni měl obohatit starou slepicí, která už nenese, nebo králíkem.

Zeleň na stole

Mezititulek jsem si vypůjčila z již zmíněné publikace Rok v české kuchyni. První jarní bylinky, saláty a natě byly totiž tehdy oslavovány jako zdroj tak potřebných vitaminů. Prvním salátem byl ten z polníčku, který se měl sázet hned poté, jak slezl sníh. 

Další glorifikovanou zeleninou byl hlávkový salát, protože... „v rodinách, kde se tento salát pravidelně požívá, nejsou děti bledolící a chudokrevné, nýbrž že jim tvářičky zdravím jen kvetou!“

Neomývat vodou z potoka

Zásadní informací bylo to, že salát se podává syrový a před servírováním je potřeba ho omýt. Ovšem pouze pitnou vodou z veřejného vodovodu nebo pravidelně kontrolované studny, nikoli z potoka.

Na jaře také začaly slepice pravidelně snášet vajíčka, proto se s nimi už nemuselo tak šetřit (vejce se před zimou nakládala do tzv. vodního skla, byla pak použitelná do vaření a pečení). 

Důležité mléko a čisté dojičky

Protože se na jaře všude zelenalo, lépe se stravovaly i krávy, které více dojily. Mléko bylo postaveno na piedestal správné výživy jako naprosto nezbytná součást jídelníčku dětí i dospělých. 

Popisoval se i postup, jak správně dojit. Dojičky měly mít na sobě čistě vypranou zástěru a šátek, ruce si měly umýt teplou vodou a mýdlem až po lokty. Kravičkám pak bylo potřeba umýt vemeno. Samozřejmostí pro spotřebitele pak bylo mléko převařit. 

A jaký byl doporučený jídelníček?

Polévky se doporučovaly především zeleninové, tedy celerová, zeleninová s ovesnými vločkami, pórková s krupicí  nebo z kysaného zelí. Na jídelníčku měly být i luštěninové, ale také hovězí polévka s rýží nebo nudličkami, nebo vydatná gulášová.

Po syté polévce, jako byly právě gulášová či luštěninové, následovalo často sladké jídlo, například kynuté knedlíky s povidly nebo buchty s tvarohem.

K večeři byly oblíbené byly zbylé knedlíky s vejci, rizoto s houbami, pomazánky z tvarohu  či fleky s uzeným masem.

Ačkoli nám možná některé pokrmy vyvolávají úsměv na tváři, stále podobný jídelníček najdeme i dnes v závodních jídelnách a školách a školkách. A mnozí z nás na tato tradiční obyčejná jídla nedají dopustit. 

Náš tip: Pórková polévka podle našeho videoreceptu evokuje náladu padesátých let.

Zdroje informací:

M. Úlehlová-Tilschová: Rok v české kuchyni
Dr. Marie Hrubá a František Raboch: Kuchařka naší vesnice