Markéta z Peče celá země, jak ji asi neznáte: Jsem obyčejná máma z Ostravy. Pěstuju bylinky, peču a šiju...

Peče celá země 

Druhý seriál oblíbené soutěže Peče celá země už sice skončil, ale na účastníky se stále nezapomíná. Obrátili jsme se tedy na Markétu, která byla, společně s Janou, považována za jednu z favoritek celého klání. Sympatická maminka pěti dětí žije a pracuje kousek od Ostravy. Pro web Toprecepty.cz jsme ji vyzpovídali nejen o soutěži, ale také o jejím vztahu k pečení i o tom, co právě dělá. 

Markéto, pekla jste už jako malá, nebo jste se k tomu dopracovala až v dospělosti?
Ano, začala jsem péct jako malá holka, trávila jsem s maminkou v kuchyni spoustu času a maminka i obě babičky a taky všechny tety, kam až mi paměť sahá, vždycky pekly. Ať už běžné buchty, koláče, cukroví nebo slavnostnější zákusky na rodinné oslavy, které bývaly vždycky velké. Je nás opravdu hodně.

Není žádným tajemstvím, že jste pro mnoho lidí byla favoritkou soutěže. A někteří i zuřili, když jste vypadla. Co jste si v té chvíli říkala?
Je to pořad o pečení, ale také hodně o emocích a sympatiích. Byla jsem upřímně překvapená, že mi fandí tolik lidí. Že mě tolik lidí sleduje na Instagramu. Přece jen jsem obyčejná máma z Ostravy, nepřipadám si výjimečná, ani jsem neměla pocit, že by moje výtvory byly tak moc podařené, přece jen s tím omezeným časem to zdobení a finální úprava byla dost odbytá. Byla jsem ráda, že jsem stihla výzvu odevzdat a vždycky to bylo k jídlu.

Jak vám bylo, když jste vypadla? Myslela jste si v tu dobu už na finále?
Vůbec ne! Mě spíš děsilo, že nevypadnu včas a budu muset dělat tu čokoládovou krabici. Od začátku jsem říkala mým kolegům, že na finále budu hezky sedět na dece venku s velkou úlevou, že už nemusím. Čokoláda mi opravdu moc nešla, a největší překvapení v soutěži pro mě bylo, že jsem dokázala udělat čokoládovou kouli. Doma se mi nepovedla ani jednou.

A to je doma klid a čas. Na rozdíl od práce před kamerami. Byl právě časový tlak pro vás v soutěži největší stres?
Ano, největší stres v soutěži pro mě byl časový limit, věděla jsem, že to umím i hezky, ale nebyl na to čas to předvést. No a samozřejmě kynutí, to se moc ošidit nedá, to je sázka do loterie, jestli to vyjde nebo ne. Ono se dá přidat droždí, aby kynulo rychleji, ale je to poznat na chuti.

Když se bavíme o kynutém pečivu, netajíte se tím, že v tomto ohledu je vaším vzorem Iva Trhoňová, autorka několika kuchařek a moje kolegyně z webu Toprecepty. Proč zrovna ona?
Co se týká kynutého těsta, tak máte pravdu, je to právě Iva, kdo je mým vzorem. Hledala jsem kdysi na internetu recept na rohlíky, protože jsem si říkala, že to musí přece jít upéct i doma. Náhodou jsem objevila její stránky Pekárnománie a už jsem je neopustila. Její recepty jsou podrobné, laikovi velmi dobře srozumitelné, vysvětluje, co a proč dělá, jak se který kvásek, preferment chová. Používá různé druhy mouky, semínek… Vždycky najdu něco nového, co jsem ještě nezkoušela. A taky tam nemá žádné reklamy. Popravdě mě rozčilovalo, že když už jsem našla recept, byl na 5 stránek a proložený hromadou reklam. Chápu ten systém, na jakém tyto stránky fungují, ale nemám čas ani náladu se tím probírat.

Tomu rozumím, máte pět dětí a musíte se ohánět. I když, některé z dětí už vám asi v kuchyni i zdárně sekunduje, je to tak?
Děti se mou pečou od malinka, všechny byly tak nějak „příruční“, často jsem je nosila na rukách nebo v šátku. Vždycky, když jsme měli miminko, tak jsem střídala dvě buchty, které se daly umíchat jednou rukou v míse a nalít na plech. Jedna byla kakaová a druhá světlá. Když už děti stály, měly židli u linky a se vším pomáhaly. Dnes zvládnou jednoduché věci samy nebo jim jen udělám těsto a pak už tvoří ony. Je to úleva, mít k snídani buchtu, kterou jsem nemusela péct. Pomazánky, chlebíčky, jednohubky a třeba palačinky jsou už dnes jen na nich.

To je skvělé. Fandily vám v soutěži?
Děti mě ke sledování Peče celá země přivedly. Moc se jim líbila první řada a přemlouvaly mě, ať se taky přihlásím. Byly rády, když mě vybrali a byly ochotné i vydržet bez maminky po dobu natáčení. Nejstarší dcera měla v době natáčení 13 let, pak kluci 11, 9, 6 let a nejmladší dcerka 3 roky. Moc mi fandily a byly nadšené, když jsem doma trénovala, že je pořád něco dobrého k jídlu.

Vím, že vás do soutěže přihlásil bratr. Sama byste si netroufla?
Sama bych se nejspíš nikdy nepřihlásila, nejsem soutěživá. Ale kdyby to neudělal brácha, přihlásila by mě kamarádka.

V České televizi jste říkala, že jste si myslela, že vás stejně nevyberou. Moc si nevěříte?
Vím, že umím péct dobré věci, ale tak nějak obyčejně. Největší radost mám, když u nás všem chutná. Nemyslím si, že zrovna v pečení nějak vynikám, jen to dělám ráda, ráda zkouším nové věci a moc mě to baví.

Prozraďte nám, jak často pečete doma a co nejraději?
Domácí pečení je závislé na ročním období. V zimě peču skoro denně, na jaře, když začne práce na zahradě a venku, peču méně a jednodušeji. Ale i tak je to většinou několikrát týdně. Nejraději peču obyčejná kynutá těsta, chleby, rohlíky. Ze zákusků pavlovky, v poslední době mě začaly bavit jednoduché lehké dorty s ovocem. Ale peču i obyčejné moučníky, třeba rebarborovou bublaninu.

Ale pečení vás neživí. Nebo alespoň zatím ne…
Ne, to ne. Jsem živnostník, spolupracuju s ekofarmou ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, pěstuju tam květiny, jedlé květy, bylinky a zeleninu do bedýnek. Dělám také kytice, květinové výzdoby, svatby, vedu kurzy na věnce a dekorace z přírodních materiálů, které si vypěstuju, dělám také dušičkové a adventní věnce. Šiju patchwork, i když teď nemám moc času, tak spíš jen drobnosti, obaly na knihy, sešity, polštářky.

Tak vidím, že stejně jako Martina, vítězka soutěže, jste kreativní ve více oblastech. Co chystáte do budoucna?
Plánujeme na farmě vybudovat malou pekárnu a kuchyň, kde by se příležitostně peklo a také zpracovávalo ovoce a zelenina z farmy. Ráda bych také nabídla školám minikurzy pečení, jako bývalá učitelka cítím tu potřebu předávat dál své zkušenosti, protože vidím u vlastních dětí, že to funguje. Většina základních škol má v rozvrhu hodiny vaření, tak proč si něco společně neupéct.

Že byste vychovala další generaci pekařek a šikovných hospodyněk? To by bylo fajn! Co byste na závěr vzkázala svým fanouškům?
Chtěla bych vzkázat všem mým fanouškům, že si nesmírně vážím jejich zájmu, jejich podpory a tolika krásných reakcí. Ne vždycky se všechno podaří, tak, jak by si člověk představoval. Je to jen soutěž, já mám svoje štěstí jinde, pečení miluju, ale není to první a poslední, na co myslím. Moje rodina, přátelé, kamarádi, to je to, co mě dělá šťastnou. Společná setkání s něčím dobrým, to je to nejlepší.

*****

Poprosili jsme Markétu o její recept na rebarborovou bublaninu. Markéta ráda a ochotně souhlasila, tak si s námi můžete upéct tuhle dobrotu taky. 

Bublanina podle Markéty 

Budete potřebovat na těsto: 200 g másla, 200 g krupicového cukru, 4 vejce, 225 g hladké mouky, 50 g mandlové mouky, 20 g vanilkového cukru, 20 ml rumu, kůru z 1 bio citronu, 7 g kypřicího prášku a olej ve spreji na vymazání formy. 
Na náplň: 250 g jahod, 200 g rebarbory (nebo jen 450g rebarbory), 100 g krupicového cukru, 1 lžičku skořice.
Na drobenku: 100 g polohrubé mouky, 80 g másla, 80 g krupicového cukru a 50 g mandlové mouky
Na dozdobení: 200 g smetany ke šlehání, jahody, lístky máty

Jak postupovat: 

1. Cukr s máslem vyšleháme do pěny, přidáme postupně celá vejce, citronovou kůru, vanilkový cukr a rum. Nakonec prosáté obě mouky s kypřicím práškem. Těsto dáme do koláčové formy, vymazané a případně i vysypané.
2. Ovoce umyjeme a necháme okapat, jahody odstopkujeme a nakrájíme. Rebarboru sloupneme a nakrájíme na kostky, prosypeme cukrem a skořicí a necháme pustit šťávu a okapat. Ovocem poklademe těsto.
3. Ingredience na drobenku smícháme a vytvarujeme kytičky, které položíme na koláč. Bublaninu pečeme na 180 °C asi 30 minut.
4. Smetanu ušleháme dotuha a použijeme k servírování. Bublaninu před podáváním dozdobíme smetanou, jahodami a lístky máty.