Vaření za Protektorátu: Maso nebylo, tak se jedly halušky se špenátem a kroupové karbanátky

Kroupy a jáhly místo masa

Když je válka, je vždycky nedostatek. V období Protektorátu Čechy a Morava se obyvatelům potraviny rozdávaly na příděl a kdo jej spotřeboval dřív, než přišel další, měl smůlu. V rámci tohoto přerozdělování navíc zdaleka nebyly dostupné všechny potraviny. Většina masa putovala k vojákům a ani zelenina, ovoce, vajíčka nebo máslo nebyly na jídelníčku denně, někdy vůbec. Hospodyňky musely využívat hlavně kroupy, ovesné vločky, brambory a jáhlovou mouku, a tak bylo nutné být v kuchyni trochu kreativní. Aby to měly české ženy snazší, Hospodářská pomoc v roce 1942 vydala knížku Vaříme z přídělu, která přepracovávala klasické recepty tak, aby se daly vařit i v době omezení.

„Z této knížky, milá hospodyňko, nenaučíte se vařiti – a ani toho nepotřebujete. Vaříte pro rodinu již leta a všem to vždy chutnalo a šlo k duhu. I dnes jim bude chutnati, jenom že to dá více přemýšlení a nelze již vařiti podle starých maminčiných receptů,“ stojí v úvodu publikace, která chodila poštou do protektorátních domácností zcela zdarma. „Všechny předpisy jsou vyzkoušeny a není v nich chyb. Čtete-li třeba, že do bábovky z ječné mouky stačí 3 dkg margarínu, tedy skutečně stačí a nebojte se, že by se vám bábovka s takovou trochou tuku nepovedla!“

Kuchařka mimo jiné radí, jak s přidělenými surovinami nakládat, aby vydržely, a jak hospodařit opravdu šetrně. Tuku například doporučuje používat opravdu pomálu Kdo si předčasně vyškvařil měsíční příděl sádla, pak neměl hrnec umývat a na jeho stěnách usazený tuk měl využít při dalším vaření. A když už to opravdu nešlo, ještě bylo možné hrnec vysypat moukou a vyrobit jíšku.

Dieta z donucení

Při pohledu na dobové recepty jednoho napadne, že dnešní dietáři by z nich zřejmě měli radost. Je to strava plná vlákniny, což byl jistě záměr, vzhledem k tomu, že právě díky vláknině se člověk cítí plný. Vařila se například polévka z droždí nebo z kapusty, pekly se plněné brukve, jedly se brambory na tisíc způsobů - v guláši, ve formě placek, v pikantní omáčce či s rajčaty, dělal se i bramborový závin... A jako příloha se často objevovaly saláty nebo dostupná sezónní zelenina.

Jak hospodyně nahrazovaly maso? Například karbanátky se dělaly z krup nebo z ovesných vloček. U těch ovesných stačilo povařit vločky na kaši, na margarínu osmažit cibulku, tu pak do kaše přimíchat spolu s vajíčkem, solí a trochou pomletého masa, které zbylo z vaření polévky, vytvarovat placičky, obalit je v bílku a namleté žemli a usmažit dozlatova. Kroupové se dělaly podobně. Ty sice nepotřebovaly vůbec žádné maso, naopak se ale žemle míchala rovnou do směsi na jejich výrobu, a to spolu s polévkovým kořením.

Velmi dobré musely být dobové halušky se špenátem. „1 kg špenátu operte a ponořte na minutu do vřelé vody, načež nechte okapati. Mezitím uvařte 40 dkg halušek, oceďte a prolijte studenou vodou. V kastrolu rozpusťte kousek margarínu, dejte do něho halušky a špenát v celku, promíchejte, polijte vajíčkem, rozkloktaným v mléce s hrstí strouhanehé parmasánu a zapečte v troubě,“ zní původní recept a my musíme uznat, že toto bychom vlastně i docela rádi ochutnali. Co vy?

Zpracováno s využitím kuchařky Vaříme z přídělu; autor Jiří Šimek; vydala Hospodářská pomoc v roce 1942