Kančí na daňčím, bramborové placky i lečo. Jaká jídla miloval Václav Havel?

Vývar z Hladomorny

Václavu Havlovi nejdříve vařívala jeho maminka, pak jeho první žena Olga, pak se stravoval v restauracích i ve vězení a po návratu se také pokoušel vařit sám. To všechno mělo vliv na jeho apetit i na to, která jídla si zamiloval a která nenáviděl. Mezi těmi odmítanými byly třeba těstoviny. Ty si jakožto levnou „zamřížovanou“ krmi „užil“ Havel ve vězení, proto je pak už docela pochopitelně pozřít nechtěl.

Co ale miloval, byly podle kuchařské knihy Kančí na daňčím polévky. V době svého prezidentování dokonce Havel zavedl polévkové porady. Ovšem mělo to jeden háček. Polévkou Havel mínil čistý silný vývar, nejlépe hovězí. Z něj neúnavně odstraňoval maso, kousky zeleniny i nudle. „Těch jsem se ve vězení najedl dost,“ vysvětloval při tom. Jak píše Michael Žantovský ve výše zmíněné kuchařce, nějakou dobu se polévka podávala na Hradě i v takzvané Hladomorně. Vzhledem k tomu, že mnozí po pozření čistého vývaru odcházeli skutečně hladoví, byla to asi vhodně zvolená lokalita.

Havel experimentátor

Exprezident nijak zvlášť vařit asi neuměl, ale vařil a zkoušel v kuchyni kombinovat různé suroviny velice rád. Tak vznikl i jeho proslavený guláš, ve kterém neváhal smíchat hovězí kližku, uzený bůček, cibuli, červené víno, chlebovou kůrku, klobásu, brambory, zeleninu, rybízový džem, kečup, bylinky a šlehačku. Nepřipomíná vám to něco? Ano, nejste sami. I Havlově první ženě Olze se na mysl vtírala Čapkova pohádka o tom, jak pejsek s kočičkou pekli dort. Máte-li dost odvahy, potřebné suroviny a nějakou menší zásobu léků na zažívání po ruce, můžete si zkusit Havlův slavný Burgundský guláš udělat taky.

Mazané chlebíčky

Havlova maminka Božena pro hosty ráda dělávala mísu chlebíčků, ale v jejím podání šlo tehdy skutečně spíš o chlebíčky namazané, nikoli obložené. Tenké plátky chleba totiž potírala různými pomazánkami, ale nevrstvila na ně hromady salátu a jiných ingrediencí, které rády končí na košilích strávníků. Proto i Havel upřednostňoval chlebíčky třeba jen se sýrovou pomazánkou s česnekem a majonézou. A propos, když už jsme u té majonézy… na zdravou výživu si prezident moc nepotrpěl. Byť se v různých obdobích svého života snažil hubnout, stejně miloval kalorická jídla a například tatarskou omáčku si dopřával kromě buchet snad skoro ke všemu. Miloval i pálivá jídla, ale když vařil pro ostatní, s chilli šetřil, vědom si toho, že ne každý u stolu stojí o to, aby mu „hořela ústa“, uvádí dále Žantovský v Kančím na daňčím.

Parmský řízek

„Člověk - zřejmě na rozdíl od jiných živočichů - má schopnost si zpřítomnit leccos, co přímo nevidí nebo nevnímá, když zavřu oči a chci, vidím Hradčany, pražské tramvaje nebo třeba interiér Rotisserie a před sebou na stole parmský řízek s tatarskou omáčkou a sklenkou bílého vína.“ Tento úryvek z dopisu Václava Havla pro jeho ženu Olgu z vězení, napsaný 21.12.1980, ukazuje, jak se Havel snažil pobyt „v lochu“ překonat hezkými vzpomínkami, mimo jiné i na jídlo. Parmský řízek dělávala vinárna Rotisserie v Mikulandské ulici a Havel jej pak připravoval i doma. Ostatně není na tom nic složitého. Na klasický telecí řízek se při obalování ve třetím kroku použije strouhanka smíchaná a parmazánem, kajenským pepřem a sušeným tymiánem.

Kančí na daňčím

Havel měl rád prostá jídla, třeba topinky, guláš nebo štrůdl. Když jako prezident cestoval do jiných zemí na oficiální návštěvy, nabádal své spolupracovníky, aby si ještě před oficiální večeří zašli do nějaké místní hospůdky na „chlebíček“ nebo „polévku“, protože večer už bude k jídlu jenom „kančí na daňčím“. Havel tím myslel, že česká delegace dostane sice vznešené jídlo z mnoha ingrediencí, složitě vytvarované do působivého celku, ale nikdo se při tom moc nenají. Řečeno moderním jazykem, taková „kostka ve skluzu“. To už by si prezident býval raději dal třeba bramborové placky pomazané sádlem, nebo lečo s červeným vínem a chlebem, tatarák, játra na cibulce či obyčejný smažený sýr. Tedy asi přesně to, co má ráda většina z nás.

Fotografie článku je použita se svolením Knihovny Václava Havla a pochází z knihy Kančí na daňčím.