Vše, co musíte vědět o bezu: Černý léčí, z červeného je skvělý džem. Který vás může otrávit?

Černý bez má zelenou

Bez černý má sice výstražný název, ale právě tento druh je zcela bezpečný a má široké využítí v léčitelství i v kuchyni. Jeho květy se dříve dokonce smažily - tomuto pokrmu se říkalo kosmatice, jak uvádí etnologický časopis Český lid. Kosmatice se připravuje tak, že se čerstvě natrhané květy černého bezu obalí v těstíčku z vajec a mouky a smaží se v horkém oleji stopkami směrem vzhůru podobně jako placky. Pak se stopky odstřihnou, placka se otočí a dosmaží i na druhé straně.

Poněkud běžnější jsou dnes bezový sirup, který se využívá k výrobě domácích limonád, a bezový med. Dělá se také bezové víno nebo třeba odvar z bezových květů, který slouží jako přírodní lék. Tato rostlina je prospěšných látek plná. Podle on-line herbáře Wendys květy bezu obsahují ruthin, bioflavonoidy a omega-3 a omega-6 mastné kyseliny. V plodech zase najdeme vitamíny C a B a karoteny. Při konzumaci si ale právě na plody musíte dát trochu pozor - neměly by se jíst syrové. Je to proto, že působí projímavě, ale tepelná úprava je této většinou spíše nežádoucí vlastnosti rychle zbaví.

Bezová marmeláda

Na pasekách a na okrajích lesů, kam svítí hodně slunce, můžete narazit na bez červený, jemuž se podle knihy Průvodce lidovými názvy rostlin: i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů od Ivy Rystonové někdy říká také bez lesní nebo bzinčí. Poznáte jej především podle jeho sytě červených bobulí. Jakkoliv lákavě může rostlina vypadat, oproti bezu černému je tento druh jedovatý, ačkoliv se to týká hlavně kůry a listů. Mírně jedovatou látku amygdalin obsahují také semena bezu červeného, jejichž konzumace může citlivějším jedincům uškodit, jak uvádí on-line herbář Wendys.

Bobulky připomínající červené korálky jsou tedy bezpečné, až když je povaříte a semena z nich odstraníte. Není to tak náročné, a i proto se bobule bezu červeného už od pradávna využívají k výrobě výtečné marmelády. Pokud je rychle spaříte vroucí vodou, získáte čaj plný vitamínu C. Milovníci přírodní kosmetiky mohou šťvů z červených bezinek využít k výrobě domácího mýdla.

Bez chebdí neboli neužitečný

Jak píše Václav Dvořák v knize Natura Bohemica, slovo chebdí pochází ze staročeského výrazu chamradí, který typicky označoval plevel a další neužitečné rostliny. To na bez chebdí dokonale sedí, protože této kytce byste se měli vyhnout obloukem. Celá rostlina totiž obsahuje toxické látky, pro nás jsou nejvíce nebezpečné plody, které jsou téměř k nerozeznání od bezu černého. Ty dále obsahují řadu kyselin, třísloviny, hořčiny a antokyan, který se využívá jako přírodní barvivo.

Pokud se otrávíte bezem chebdí, můžete se těšit na průjem, zvracení a v některých případech i zamotanou hlavu a závratě. To sice nezní až tak strašně, ale může to být nepříjemné a potenciálně hodně nebezpečné především u malých dětí. Pokud postiženému není na umření nebo ví, že pozřel jen malou dávku, měl by odpočívat, hodně pít a snažit se jed z těla vyloučit. Rada zní, že pokud si nejste jisti, zda máte bez černý nebo bez chebdí, raději to neriskujte. A pokud jinak nedáte; toxické účinky bobulí bezu chebdí částečně utlumuje tepelné zpracování.