Na čem si pochutnával bájný Horymír? Maso se pomalu peklo v popelu, běžná byla kvašená zelenina a chleba s tvarohem

Pověst, která přežila víc než tisíc let

Prvním historicky doloženým knížetem na českém trůně byl Bořivoj I. z rodu Přemyslovců, který vládl v druhé polovině 9. století a byl mj. dědečkem sv. Václava. Vládci před ním včetně Křesomysla, který hraje hlavní roli padoucha v historce o Horymírovi, jsou pouze fiktivní hrdinové Jiráskových Starých pověstí českých.

Po krátkém historickém úvodu si ale nejprve připomeňme jádro sporu mezi vladykou Horymírem a knížetem Křesomyslem, jak jej popsal kronikář Václav Hájek z Libočan.

Vladykovi z Neumětel poblíž dnešního Berouna se nelíbilo, že kníže Křesomysl víc podporuje těžbu zlatých kovů než tradiční zemědělství. Horymír se snažil mařit práci horníků, ti však s požehnáním Křesomysla zapálili Neumětely a Horymír byl zatčen a odsouzen k trestu smrti. Jeho posledním přáním před popravou bylo projet se na svém koni. A jak už víme, Šemík s Horymírem přeskočil hradby a uháněl k Neumětelům. Šemík bohužel za pár dnů na následky divoké jízdy zemřel.

Vařily se kaše

Ke zmapování života starých Slovanů pomáhájí archeologické nálezy. Víme tedy, že jejich hlavní obživou bylo zemědělství. Horymír byl sice vladyka a patřil mezi nižší šlechtu, ale ta bývala většinou poměrně chudá. Pole se orala pomocí rádla, nejprve dřevěného, později železného. Pěstovalo se především proso a pšenice dvouzrnka, méně pak žito. 

Úroda se uchovávala v metr a půl hlubokých jamách. Obilí se drtilo mezi plochými kameny a z něj se na otevřeném ohništi vařily kaše, které byly přílohami k masu a rybám nebo se podávaly jako samostatné jídlo nasladko s medem a ovocem.

Kaše se mastily máslem nebo olejem, který se lisoval ze semínek konopí nebo lnu. Z obilí se také pekly placky nebo kváskový chléb.

Kromě obilovin se pěstoval hrách, ale i zelenina. Zelí, okurky a řepa se uchovávaly kvašené na zimní měsíce. Ovoce se sušilo.

Otevřené ohniště jako základ 

Dá se předpokládat, že Horymír coby vladyka první poloviny 9. století bydlel v dřevěném stavení umístěném v hradišti, které bylo opevněno příkopy. Kolem volně pobíhala hospodářská zvířata. 

Prostoru, kde se připravovala jídla, vládlo otevřené ohniště, nad kterém byla zavěšena nádoba na vaření. Maso se někdy rožnilo i na venkovním ohništi mimo obydlí.

Oblíbené bylo mladé hovězí

A jaké maso se jedlo? Překvapivě zřejmě kromě prasat, koz a ovcí bylo běžné hodně libové mladé hovězí do stáří dvou let, tedy telecí maso. Kromě již zmíněného vaření v kotli zavěšeném nad ohništěm a rožnění na ohništi se maso také peklo v popelu. Vlastně podobně jako dnes v pomalém hrnci.

Jídlo se zapíjelo pramenitou vodou ze studánek a potoků, běžná byla medovina nebo pivo.

Mléko bylo jen v době „kojení“ telátek

Mléko se získávalo od krav pouze v době, když měly telátka. Teprve z toho, co telátko nevypilo, se vyrábělo máslo, tvaroh a sýry.

Z koření byl známý především  kmín. Ten se mj. přidával spolu s cibulí do tvarohu, který se jedl s plackami nebo chlebem. Využívala se také majoránka a další divoce rostoucí byliny.

Když se podíváme na skladbu jídelníčku nižší šlechty 9. století, musíme konstatovat, že vlastně odpovídal dnešním požadavkům na zdravou výživu.

Náš tip: Podle našeho video receptu si připravte hrachovou kaši, která by určitě chutnala i Horymírovi.

Zdroje informací:

kniha Alois Jirásek: Staré pověsti české, Odeon 1970

magazinuni.cz: Magdalena Beranová – naši Slované byli jedlíci kaší

historie.lusa.cz: Historie Česka pro školáky