Retro okénko: Slovenské Horalky stály v minulosti jen 1,20 Kčs a vznikly vlastně z nouze, když došly lískové oříšky

Oplatky na horské túry

Oplatky s náplní u nás dřív patřily k oblíbeným pochutinám. Však se také vyráběly v mnoha variantách – velikostech, tvarech i příchutích. K nejslavnějším ovšem patřily oplatkové řezy s ořechovou náplní přelité čokoládou, které se balily samostatně a byly onou vynikající svačinkou na výletech, a to opavské Tatranky nebo právě slovenské Horalky.

Populární byly natolik, že dodnes mnozí podobné oplatky obecně označují jako horalky nebo tatranky bez ohledu na to, o jakou jde značku. 

Kopie Tatranek?

Ačkoli si jsou dnešní Horalky a Tatranky hodně podobné – v obou případech jde o oplatky slepené krémem a přelité po obvodu čokoládovou polevou, právě náplň je ale v minulosti odlišovala.

Zatímco Tatranky bývaly původně jen lískooříškové, Horalky se od počátku vyráběly arašídové. Horalky by se tak vlastně daly považovat za slovenskou obdobu opavských Tatranek, jejich původ byl ale ve skutečnosti stejný. Historie Tatranek totiž sahá do roku 1945, kdy spatřily světla světa v opavské firmě Theodor Fiedor, známé již svými kulatými Fidorkami.

Ta se později změnila na odštěpný závod Opavia, jenž byl součástí národního podniku Čokoládovny Praha. Protože se oplatkové řezy staly populárními, začaly se pod stejným názvem, odvozeným podle původního trojúhelníkového tvaru, který připomínal štíty slovenských velikánů, vyrábět přímo i na Slovensku. A zde začala i historie Horalek.

Historie Horalek

V roce 1965 byl totiž nedostatek lískových oříšků, na Slovensku se proto do oplatek místo lískooříškové náplně začala používat arašídová – respektive kakaovo-arašídový krém. Těmto oplatkovým řezům se pak začalo říkat Horalky, jež se v současnosti spojují se slovenskou značkou Sedita, jejíž výrobky pocházejí z podniku Slovenské pečivárně v Seredi. 

Zajímavostí je, že i tam se dnes vyrábějí oplatky s názvem Tatranky, a k dostání zase naopak bývaly i Horalky s logem Opavia, a to dokonce zase v jiných příchutích.

Klasické slovenské Horalky se ovšem dodnes dělají podle stále stejné tajné receptury pocházející z roku 1965, za jejíhož vynálezce je považován jistý Štefan Kassay, tehdejší zaměstnanec továrny v Seredi, jenž se později stal spolumajitelem Pečiváren Sereď.

Chutnají stále stejně

Identická zůstává dodnes i velikost Horalek, tedy 50 g, a hlavně jejich chuť, která je podle pamětníků prý stále stejná jako kdysi, což se o mnoho jiných produktech dob minulých říct nedá.

To, co se v průběhu let měnilo, byl obal Horalek, na němž ovšem nikdy nesměly chybět obrázky dvou horských květin hořce a plesnivce.

Proměňovala se samozřejmě i cena, a to z původních 1,20 Kčs na nynějších cca 20 Kč. Zvyšující se cena ale rozhodně neměla na popularitu Horalek žádný vliv. I dnes se jich vyrobí přes 50 milionů ročně a dokonce se vyvážejí až do 10 států světa.

Zdroje informací:
Horalkysedita.cz: Tradiční Horalky vyráběné s láskou
Wikipedia.org: Horalky, Opavia, Tatranky
Opavia.info: Historie
Facebook.com: Retro muzeum Brno - Horalky

Náš tip: Horalky se dají využít stejně jako Tatranky k výrobě třeba těchto kuliček, které připravíte podle našeho video receptu.