Retro okénko: Pudinkový prášek stával kdysi jen 40 haléřů. Ve stejné továrně se vyráběla i populární sladkost mejdlíčka

Instantní nejrychlejší pudink

Pudink je jednou z nejjednodušších sladkých dobrot, které si můžete připravit, když vás začne honit mlsná. Nebylo tak ale vždy, původně se pudink připravoval ze žloutků a smetany či mléka, a to prošleháváním směsi ve vodní lázni. To jej přibližovalo podobným zapékaným moučníkům, jako je španělský flan nebo anglický custard.

Pro zpevnění žloutkového krému a k dosažení typické rosolovité pudinkové konzistence se do směsi přidává škrob (bramborový nebo kvalitnější kukuřičný), který je základem instantních pudinkových prášků, kterou jsou nyní k dostání v mnoha příchutích a výrazně zvýšily popularitu dezertu tím, že usnadnily jeho přípravu. 

Na počátku byla škrobárna

Právě bramborový škrob stál na počátku výroby pudinků u nás. Vše začalo již na konci 19. století, kdy se Christian Pešek jako první pustil do průmyslového zpracovávání brambor a v Ronově nad Sázavou založil škrobárnu brambor, v níž vyráběl i sirob (šťávu z cukrové řepy) a hroznový cukr.

Podobnou továrnu na bramborový škrob, ovšem v Hlinsku, převzal od svého otce František Malinský, původním povoláním lékař. Ten se shodou okolností oženil s Barborou Peškovou, dcerou Christiana Peška, což naprosto změnilo jeho život a z obvodního lékaře se postupně stal podnikatel v bramborářském průmyslu. Právě jemu vlastně vděčíme za to, že si u nás pochutnáváme na pudincích.

Továrna v Ronově nad Sázavou totiž po smrti Barbořina otce upadala, František se jí proto vydal zachránit. Aby zlikvidoval konkurenci, koupil škrobárny v Nížkově a v Přibyslavi a s dalšími škrobárnami ve Žďáru nad Sázavou, v Polné a v Hesově vytvořil alianci. Tak roku 1912 vznikla společnost Amylon, která pak byla u nás v letech předválečných i válečných neoddělitelně spjata nejen se škrobárenstvím, ale i s pudinkovými prášky. 

Od pudinku k mejdlíčkům

Pudinky však nebyly jediným výrobkem, za který Františku Malinskému vděčíme. Vystudovaného lékaře totiž bavily různé chemické pokusy, díky nimž vytvořil pouťovou cukrovinku, která byla hlavně pro děti žijící v 19. století a v první polovině 20. století jakýmsi symbolem dětství – mejdlíčka.

Barevné kostičky připomínající pravé mýdlo, označované někdy jako bruscukr nebo kačení mýdlo, byly nejlevnější sladkostí té doby, ne všichni jim ale fandili. Barevná hmota s lehce natrpklou chutí byla zkrátka zvláštní.

František Malínský ji vymyslel úplně náhodou, když se mu během vaření sirobu v kotlích se na stěnách usazovala tvrdá krusta. Když se oloupala a vytvarovala, vznikla právě mejdlíčka, jejichž součástí byl rovněž škrob. A právě i mejdlíčka se prodávala pod značkou Amylon.

Speciality s dlouhou historií

Hlavním zdrojem obživy však pro Františka Malinského stejně byly pudinky. Právě pudinky Amylon se díky své dlouhé historii řadí ke specialitám jako jsou karlovarské oplatky nebo třeba pardubický perník. V roce 1948 byl ale podnik znárodněn a stal se součástí státního podniku Škrobárny. 

Pudinky s bramborovým květem

Právě na pudincích Amylon s vyobrazením bramborového květu, si pochutnávala i většina děti v dobách socialismu. Tehdy stál sáček pouhých 40 haléřů a už tenkrát se pudinky dělaly v mnoha příchutích – vedle klasické vanilkové či kakaové bylo možné sehnat i mandlovou nebo jahodovou. 

I když dnes seženete spoustu pudinků různých značek, a třeba i ty bez vaření, které jen stačí smíchat s mlékem, mnozí na pudinky značky Amylon dodnes nedají dopustit. Jejich cena je stále příznivá (ty základní stojí kolem 6 Kč) a v nabídce jsou i bio nebo bezlepkové pudinky. 

Zdroje informací: 
Amylon.cz: Příběh české značky Amylon
Web.archive.org: MUDr. František Malinský
Wikipedia.org: František Malinský, Amylon

Náš tip: Z pudinkového prášku upečete i bábovku podle našeho video receptu.