Náš život s celiakií: Svačinky do školy. S bezlepkovým chlebem neuspěju, nejvíc u nás vedou sladkosti a nakrájená zelenina

Nápadité svačinky

Na začátek školního roku jsem se jako většina rodičů těšila, ne už tak ale na chystání svačin. Letos mě to poprvé čeká nadvakrát, neboť do první třídy nastoupila i Aničky sestra Dorinka. Ta celiakii nemá, což pro mě znamená chystání jedné svačiny lepkové a jedné bezlepkové. A nebo prostě dvou bezlepkových. Na druhou stranu musím říct, že to mám oproti jiným maminkám o dost jednodušší. Naše holky totiž nejsou moc velcí jedlíci. 

Svačiny nám stačí malé

Ohledně svačinek jsem si už od dob, kdy byla Anička batole, připadala jako špatná matka. Nejprve jsem poctivě na každou procházku krájela jablíčka a mrkvičku a připravovala jsem do krabičky různé další zdravé doma upečené dobroty. Většinou to dopadlo tak, že snědla jen pár kousků a svačinky jsem dojídala já večer u televize.

A tak mě to postupně přestávalo bavit a nenosila jsem téměř nic, maximálně nějakou „kapsičku“ s ovocným pyré. A v tu chvíli pak Áňa s radostí ujídala kamarádkám a já se jen vždycky snažila zachránit situaci vysvětlením, že když vezmu něco já, většinou to nejí. No zkrátka, od cizího je vždy vše lákavější. Nicméně oproti jiným dětem Anička velké odpolední svačinky nikdy moc nevyžadovala.

Aby svačina zachutnala

Když nastoupila do první třídy, první dny mě opět popadlo nadšení a začala jsem hledat recepty na různé nápadité svačinky ve tvaru zvířátek a podobně. Pravda, moc času jsem na jejich přípravu neměla, ale i tak jsem se snažila jí vždy dát něco originálnějšího a odmítala jsem návrhy manžela, že nejlepší je stejně rohlík nebo chleba s něčím.

Já z těchto svačin mívala vždy trauma a je pravda, že ani Áňa jim moc neholdovala. Jeden z takových obložených chlebů jen s malinkým vykousnutým kousíčkem, přesně takovým, jako jsou dětské zoubky, jsem si dokonce musela vyfotit jako důkaz, že tudy cesta nevede. 

Nejlepší je zelenina a sušenky

První školní rok absolvovala Anička ještě s lepkovými „sváčami“, na bezlepkové verze jsme najeli až ve druhé třídě. Vzhledem k tomu, že klasické bezlepkové chleby jí moc nechutnají, ani jsem to s nimi nezkoušela.

A tak sázím většinou na ovoce a zeleninu nakrájené na kousky. Pravda, není toho moc, ale mám jistotu, že tuhle svačinku mi vždycky zbaští. Občas k tomu přidám nějaké bezlepkové sušenky nebo křehké chleby, Aničce kupodivu chutná i rýžový „polystyren“. 

Bezlepkové

Bezlepkově se vaří už od 19. století, kdy byla objevena celiakie, tedy autoimunitního onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku. V posledních letech nicméně na pultech obchodů přibývá stále více…

Malé školní pohoštění

Oblíbenou svačinkou jsou i mnou upečené bezlepkové koláče. Áňa miluje třeba perník, radost má ale třeba i z tvarohové bábovky. Největší úspěch ovšem mělo, když jsem jí do krabičky nakrájela salám fuet a k tomu přidala na kostičky nakrájenou goudu nebo čedar. Když jsem toto pohoštění chystala do krabičky, měla jsem nutkání jí k tomu přihodit i olivy, ale nakonec jsem si řekla, že to už by bylo vážně moc.

V každém případě tuto svačinku mi také spolehlivě sní. I když ještě jedno svačinkové přání Anička má a to, abych jí někdy dala na „sváču“ popcorn. Bezlepkový ostatně je, tak třeba jí to jednou splním. A v některém z dalších dílů našeho seriálu Máma a bezlepkové Áňa vám zase povyprávím, jaké máme zkušenosti s fast foody. 

Náš tip: Anička má v oblibě i cizrnový dip hummus. Ten jí občas dávám s mrkví či okurkou nakrájenými na hranolky. Připravíte jej snadno podle našeho video receptu. 

Máma a bezlepková Áňa je seriál o bezlepkovém vaření a pečení naší redaktorky Hanky, u jejíž dcery Aničky byla před více než rokem zjištěna celiakie. Hanka v seriálu popisuje celý příběh o tom, jak byla diagnóza zjištěna a jak to ovlivnilo vaření a stravování celé rodiny. Hanka Malénková je zároveň zkušená kulinární redaktorka a autorka kuchařky Hezky česky. Jídlo je její velkou vášní, ráda peče, zkouší cizokrajné recepty a baví ji cestovat a objevovat nová bistra a kavárny.