Co je zač holčička z Granka? Hnědé zlato z ČSR i díky její tváři sbíralo jednu cenu za druhou

Hnědé zlato z Československa

Ve druhé polovině 70. let přišli soudruzi v ČSR se zásadním nápadem; když Švýcaři dokážou vyrábět rozpustný kakaový nápoj, proč bychom nemohli i my ulevit tuzemským hospodyňkám, které se stále lopotí s kakaem vyráběným z hořkého prášku? Mléko se připalovalo a hotové kakao bylo třeba hodně doslazovat... Maminky Československa by za snazší způsob, jak svým potomkům připravovat jejich oblíbené pití, jistě platily zlatem. A tak si pár moudrých hlav z Pražské Čokoládovny v roce 1976 vzalo za vzor kakao Benco od firmy Bensdorp a o dva roky později s velkou pompou představilo první tuzemské rychle rozpustné slazené granulované kakao. Praktický a chuťově skvělý výrobek ale ještě potřeboval pořádné jméno.

K tomu byla vyhlášena veřejná soutěž. Své návrhy do ní posílali lidé ze všech koutů republiky, protože odměnou mělo být i 1500 Kčs pro vítěze, 1000 Kčs pro druhé místo a 500 Kčs pro třetí. Nápadů dorazilo požehnaně, konkrétně 394. Ve hře byla například jména Azték, Ko-kao, Minko, Caona či Senko. Jeden ale zaujal nejvíc, a sice název Granko. Na jednoduchou zkratku označení "granulované kakao" přišlo sedm různých lidí. Komise soutěže pak nechala o semifinalistech hlasovat zaměstnance závodu Sója Kolín, a ti se jasně shodli na Granku. Dostalo snad všech sedm kreativních mozků slíbenou odměnu? Nikoliv. Soudruzi se rozhodli šetřit, a tak mezi ně rozdělili celé ty 3 tisíce, které měli vyhrazené.

Děti ho jedly po lžičkách

Výroba granulovaného nápoje s kakaovou příchutí měla začít hned zkraje roku 1979 v Sója Kolín. A ačkoliv start výroby o pár měsíců posunula ukrutná zima, i tak se to rozjelo ne ve velkém, ale doslova v gigantickém. Lví podíl na tom měla masivní reklamní kampaň, která Granko od počátku provázela. Její tváří - a také tváří, která mnoho let zdobila obal kakaa - se stala malá blonďatá holčička jménem Veronika. Byla (tedy, stále je) to dcera akademického malíře Karla Fojtů, který se jako jeden z osmi výtvarníků zúčastnil soutěže o grafický design Granka a vyhrál ji právě proto, že do návrhu zakomponoval fotografii své tehdy dvou a půl leté dcerky.

Granko se začalo prodávat ve velké plastové dóze o 400 gramech a v menší krabici o 250 gramech. Stalo se okamžitě hitem. Maminky jej svým dětem vařily po litrech, dítka ho často jedla po lžičkách rovnou z krabice. Vymýšlely se recepty z Granka, vznikaly celé spciální kuchařky. V roce 1981 se na trhu objevila varianta s banánovou příchutí, roku 1985 přišla jahodová a v roce 1988 ještě broskvová a borůvková, originál ale byl vždy jen jeden. Granko už v roce zahájení výroby získalo řadu prestižních ocenění v čele se Zlatou Salimou, dále to byly ceny Zlatý Merkur, Zlatý pohár Ex Plzeň a právě i cena Obal roku, která připadla Fojtů a jeho dcerce.

A co se s Veronikou vlastně stalo? Tváří Granka a s ním spojených kampaní byla několik let, dokud neodrostla. Dnes je místo malé blondýnky "tváří" Granka typický kulatý hrníček s červenými puntíky. I tak se ale občas Granko v obchodech objeví i v původním obalu, nejčastěji v rámci retro týdne obchodu Lidl. A firma Nestlé, která má od roku 1992 výrobu nápoje pod palcem, na tom jednou založila sezónní reklamní kampaň.