Odkud je čokoláda? Kakao vařili už Mayové, pro Aztéky byly kakaové boby platidlem

Díky, Kryštofe Kolumbe

Evropané se o lahodné chuti čokolády dozvěděli až při svých cestách do střední Ameriky. Do té doby byla výsadou tamních domorodců. Pro její prvopočátky bychom se museli ponořit opravdu velmi hluboko do dávné minulosti, bezmála čtyři tisíce let zpět v čase, kdy kakaové boby sbírali staří Olmékové. Později se k nim upínali jejich nástupci - Aztékové - jako k daru boha moudrosti Quetzalcoatla a využívali je stejně jako my v současnosti peníze - jako hodnotu pro směnu za zboží. Přišli také na to, že zkvašená dužina, která samotná semena kakaovníku obaluje, je velmi sladká a je možné nechat ji zkvasit, čímž vznikne lahodný alkoholický nápoj. Je tedy pravděpodobné, že ještě dříve, než se začalo aztécké bohatství proměňovat v čokoládu, zpracovávali domorodci také zbytek lusků, v nichž jsou boby uloženy.

První nálezy, které podle archeologů potvrzují přítomnost zbytků čokoládových nápojů v dobových nádobách, pocházejí z obodbí 1900 - 900 před naším letopočtem. Stále se pohybujeme na území střední Ameriky, kde také místní lidé jako první začali kakaovníky cíleně pěstovat. Mayská civilizace nám potom kromě jiných záhad i odhalených tajemství zanechala také první "recept" na výrobu čokolády, která tehdy měla sloužit jako obřadní nápoj pro boha Kona, který vládl dešti. Tak důležitý bůh si jistě zasloužil jen to nejlepší. A jak takovou pravou mayskou čokoládu připravit? Pražené kakaové boby byly rozdrceny na pastu, do které pak byla přidána voda, kukuřičná mouka, med a také chilli papričky. Požadované konzistence nápoje pak dosáhli Mayové trpělivým přeléváním z jedné nádoby do druhé, až se směs dostatečně provzdušnila a bublinky vytvořily na jejím povrchu pěnu. Mayové měli rádi čokoládu ohřátou, můžeme ji tedy s velkou dávkou fantazie přirovnat k našemu kakau.

Do Evropy přivezli kakaové boby Španělé pod velením Kryštofa Kolumba, kteří si na svých opakovaných výpravách do Ameriky všimli, jak moc si místní lidé kakaových bobů váží a s jakou opatrností s nimi nakládají. Pro ně to byl stále božský dar a velmi ceněná surovina. V Evropě se ale boby s tak nadšeným přijetím nesetkaly. Jejich pověst museli podpořit až mniši, kteří čokoládou uctili vzácnou šlechtu u dvora. S výrobou čokolády se v Americe seznámili misionáři, kteří zde pobývali a všimli si, že nejen domorodci považují nápoj z kakaových bobů za tak vzácný, že jím hostili příchozí. Jakmile si čokoládu oblíbila i španělská šlechta, její věhlas se začal rychle šířit i v Evropě. Stala se dokonce takovou vzácností, že ji původem španělská princezna Marie Tereza Habsburská darovala svému nastávajícímu muži Ludvíku XIV. zásnubním darem. Čokoláda ale byla využívána také jako lék, i když kroniky o její úspěšnosti v tomto ohledu mlčí.

Čokoláda pro všechny

Brzy čokoláda - stále ještě jako nápoj - začala rychle sbírat sympatie i u nižších vrstev obyvatelstva. V roce 1650 se objevila v Anglii a již o dva roky později bylo možné si ji objednat v první kavárně v Londýně. Samozřejmě šlo stále o luxusní záležitost, ale její příprava už se neomezovala jen na královské kuchyně. Na čokoládu v té podobě, kterou známe dnes, ale naši předci museli počkat ještě více než dvě stě let. První tabulka čokolády, pevné hmoty, který se dala lámat, vznikla až v roce 1847. Stále ale ještě neměla tak jemnou konzistenci a chuť jako ta, kterou si nyní koupíme v obchodě, a také se ještě jednalo o velmi drahou a těžko dostupnou pochoutku. Té současné se původní čokoláda začala podobat až po změně technologie výroby v osmdesátých letech devatenáctého století.

S blížícím se přelomem století, konkrétně roku 1894, se díky americké firmě Harshey dostala na trh první průmyslově vyrábená tabulková čokoláda, jejíž cena dovolila pořídit si ji i lidem s průměrným příjmem. Tento krok pak znamenal průlom a začátek rozvoje čokoládového průmyslu, soutěže o přízeň zákazníků, tvorby dalších a dalších receptur - tedy k vývoji, který dovedl její výrobce až do dnešních dnů a čokoládu do podoby a chuti, kterou tak zbožňujeme a bez níž si většinou neumíme představit třeba ani blížící se Vánoce.