První perníky daly jméno Celetné ulici. Pekly se s pepřem a často nesloužily k jídlu

Z Egypta až do Turnova

Je pravda, že v Egyptě, ve starověkém Římě nebo v dávném Řecku nešlo přímo o perník, jak jej chápeme dnes. Tehdejší lidé si zkrátka pochutnávali na sladkém pečivu, do jehož těsta se přidával i med. Šlo o jednoduchou směs mouky, vody a právě medu, která se upekla. Určitě už ale tehdy chutnala výjimečně.

Kdybychom chtěli hovořit o skutečném perníku, museli bychom se na našem území posunout o mnoho století dopředu a navštívit v roce 1335 turnovské posvícení. Právě zde kronikář prvně zaznamenal zprávu o perníku, prodávaném patrně u některého z tehdejších stánků. Je sice více než pravděpodobné, že nešlo o první perník upečený v českých zemích, ale u základu této tradice jistě stál. Jak vypadal? Docela jinak než dnes.

Předně se tehdy ještě jmenoval "peprník". Tento starý název vycházel z tehdejšího složení sladkého medového pečiva, do něhož naši předci přidávali právě pepř. Tento zvyk ostatně dodržovali podle dochovaných zpráv i ti staří Egypťané, o jejichž "perníku" byla řeč v úvodu. Pepř z perníkového těsta zmizel až později a s tím se postupně proměnil i název oblíbené pochoutky. I když ani to není tak docela pravda - perník tedy nesloužil jen jako odměna pro hodné děti nebo jako sladkost ve sváteční den.

Sváteční symbol

Perník měl v minulosti také symbolický význam, patřil k výzdobě obydlí o svátcích; o Vánocích, ale třeba i ve svatební den. Dokonce byla dodržována i tradice, kdy se v den narození dcery zadělalo perníkové těsto, které se peklo až o mnoho let později, právě na její svatební den. Těsto prý na chladném místě bez problémů vydrželo, jen postupem doby ztvrdlo natolik, že bylo potřeba mužské síly k jeho opětovnému prohnětení. Zajímavý zvyk… Jaké tvary ale první perníky měly se asi nedozvíme. Pátrali po nich historikové, ale mnoho informací se nedochovalo.

Šestnácté století ale přineslo změnu - perníky se začaly tvarovat pomocí vyřezávaných forem, takzvaných kadlubů. Zpočátku se jednalo hlavně o výjevy náboženské, až později se k nim přidaly i momenty ze života světského. To v době, kdy začal být perník přece jen trochu dostupnější i běžným lidem. Do té doby byla jeho cena vysoká a ani perníkářů, který se tehdy říkalo caletníci (od tohoto názvu dodnes jedna pražská ulice neze název Celetná) nebylo mnoho. Na celou Prahu jich tehdy musela stačit necelá dvacítka a v dalších městech byl perníkář spíš výjimkou.

Na vrchol a zase dolů

Velký rozvoj perníkářství pak přišel až v 18. století, kdy se z perníku stala oblíbená pochoutka, kterou si mohli dovolit i ti méně movití. První polovina 19. století pak přinesla největší oblibu již velmi rozšířeného perníku, ale jak se říká, všeho do času. Přišla průmyslová revoluce, objevily se cukrovary, cukr byl stále dostupnější a z něj bylo možné péct i další cukrovinky, dorty a vyrábět další sladkosti, které postupně perník vytlačily. A tak dnes zůstává hlavně svátečním pohoštěním pro chvíle pohody u vánočního stromečku, upomínkovým dárkem z výletu nebo pouťovým ujištěním o lásce k milované osobě. Jak se ale zdá, rozhodně nezapadne. Přece bychom se o tu vynikající chuť nechtěli ochudit. Tak se i vy pusťte do pečení, ať to doma voní a rodina se těší, až budou perníčky na svátečním stole.