Pomeranče jsou kříženci mandarinky a pomela. Díky Maurům je známe už tisíc let

Začalo to v Číně

Najít v nadílce od Mikuláše pomeranč je pro dnešní děti možná nezajímavé, ale není to tak dávno, co bylo toto oranžové zlato sváteční záležitostí. Exotické ovoce původně pochází z Číny - první písemná zmínka o pěstování pomerančovníků tady pochází dokonce už z roku 314 před naším letopočtem. Pomeranč podle všeho vznikl křížením mandarinky s pomelem a na jeho prvních odrůdách rostly jen malé kyselé bobule. Postupem času se ale podařilo vypěstovat i stromy nesoucí sladké a šťavnaté plody, a ty pak Číňané začali vysazovat ve velkém - historie napovídá, že pomeranče se v přírodě nikdy nevyskytovaly divoce a samy od sebe. Za tuto dobrotu tak vděčíme čistě zručnosti a kreativitě lidských zahradníků.

Do Evropy se ale exotická plodina dostala výrazně později. Do Španělska ji přivezli zřejmě Maurové někdy v 10. století. Do té doby alespoň můžeme datovat záznamy o snaze pěstovat velké sady pomerančovníků. O pět století později se portugalští kupci zasloužili o to, že se pomerančovníky a jejich sladké plody rozšířily i do Itálie. Pomeranč se tu rychle stal oblíbenou, luxusní pochoutkou šlechty i bohatých měšťanů. Každý, kdo něco znamenal (a měl na to prostor), měl na svém pozemku soukromou oranžerii, kde si pěstoval pomerančovníky pro vlastní potřebu. V polovině 17. století už byly pomeranče populární po celé Evropě, jejich velkým milovníkem byl třeba i francouzský král Ludvík XIV., který ve Versailles nechal vybudouvat vůbec největší královskou oranžerii té doby.

Pomeranče se šířily rychle a na všechny strany - má se za to, že to byl Kryštof Kolumbus, kdo roku 1493 ze Španělska dovezl a zasadil vůbec první pomerančovník v Americe. Bylo to na ostrově Hispaniola, kde dnes leží státy Haiti a Dominikánská republika, a kam Kolumbus zamířil během své druhé velké výpravy. Jeho následovníci se pak v průběhu dalších třech století postarali o rozšíření pomerančovníků do zbytku západního kontinentu. V současnosti je s pěstováním pomerančovníků nejvíce spjata Florida.

Pomeranč snižuje riziko rakoviny

Pomeranče jsou ze všech dostupných citrusů dost možná nejlepší. Na rozdíl od kyselých citronů a hořkých grepů jsou totiž úžasně slaďoučké, přitom obsahují stejné množství vitamínů a dalších prospěšných živin. Samozřejmostí je vitamín C, v pomerančích dál najdeme ale také vitamín B2. Je v nich draslík, vápník i měď, a také kyselina listová a hodně vlákniny.

Vůbec nejdůležitější pro naše zdraví na poměrančích ovšem je, že se pod jejich slupkou ukrývají lovci volných radikálů, karotenoidy a flavonoidy. Pokud tedy budete pravidelně jíst 3 - 4 pomeranče týdně, snížíte riziko rakoviny horních cest dýchacích a rakoviny trávícího ústrojí. Existuje tolik skvělých receptů, které pomeranče zahrnují, a koneckonců, toto ovoce je tak dobré i syrové, že určitě není problém zařadit ho do jídelníčku. Kromě skvělé chuti vám tento krok přinese silnější imunitu, zpomalí stárnutí buněk a zlepší krevní oběh.