Dřív se jedl teplý a s ančovičkami: Historie bramborového salátu je jen pro silné žaludky

Z Francie, z Ruska, nebo z Vídně?

Původ bramborového salátu není zcela jasně znám a vlastně ani jeho další vývoj není tak docela přesně popsán. Podle nejrozšířenější teorie s receptem na něj přišel jeden francouzský kuchař, který ho nejprve připravoval v Rusku. Jiné údaje ale mluví o rakouském původu bramborového salátu. Ať už to bylo jakkoliv, jisté je, že se v průběhu času, někdy na přelomu 19. a 20. století, dostal bramborový salát i na stoly v Čechách, které tehdy patřily do Rakouska-Uherska, a později i do jídelníčku československého.

Velkou výhodou bramborového salátu byla od počátku jeho "přizpůsobivost". Bylo možné podávat jej teplý i studený, s octem nebo bez, s ančovičkami, s masem i jako samostatný pokrm v době, kdy žádné maso doma nebylo… Bramborový salát je zkrátka jídlo, které dobře zapadá do již známého rčení: "Když nemáte cibuli, dejte tam majoránku." Bude sice chutnat jinak, ale určitě zajímavě a my možná objevíme něco nového.

Sto rodin, sto receptů...

Přímo na vánoční stůl se pak bramborový salát dostal vlastně spolu s kaprem ve 20. letech minulého století. Prvně se pod recept na bramborový salát, který měl být na Vánoce podáván jako příloha ryby, podepsala Marie Janků Sandtnerová v roce 1924. Tehdy bychom v něm ještě marně hledali majonézu, a tak si lze dobře představit, že salát z brambor, kořenové zeleniny a případně dalších v rodině právě dostupných surovin, zalitý trochou hovězího vývaru, oleje a octa, mírně osolený a opepřený, si mohli dovolit opravdu i chudší rodiny. A to byla také jedna z jeho prvních a hlavních výhod - šlo o jídlo, které bylo možné považovat za slavnostní, na druhou stranu nezruinovalo napjatý a často nedostačující rozpočet.

Dnes známe bramborový salát hlavně jako jídlo složené samozřejmě brambor, pak také vařené kořenové zeleniny, natvrdo uvařených vajec, najemno nakrájené cibule, kyselých okurek a často i salámu. Vše je spojeno majonézou a trochou hořčice. O jeho chuti pak rozhodují hlavně poměry uvedených surovin a také kvalita použité majonézy, nebo v rodinách, kde je kladen větší důraz na zdravé stravování, použitý jogurt, který dnes majonézu často nahrazuje.

Něco pro silné žaludky

Jídlo, které bychom s notnou dávnou nadsázky mohli považovat za praotce bramborového salátu popsala ale už i známá Magdalena Dobromila Rettigová. Její návod je ale jen pro velmi otrlé povahy. K jeho přípravě totiž kromě uvařených brambor a pokrájené cibule totiž doporučuje použít zbytky, které se najdou na talířích sebraných ze stolu. Jednou je tedy takový "salát" s uzeným, podruhé s rybou, po třetí možná i s kouskem vepřového - zkrátka podle toho, co strávníci právě toho dne nedojedli. Šetrnost je jistě dobrá vlastnost a zvláště v době, kdy Magdalena Dobromila žila, se velmi cenila. Je ale pravda, že je lepší si na talíř nandat menší porci, kterou určitě dojíme, než vymýšlet, jak zpracovat, co zbylo.