Jaké bylo cukroví našich prababiček? Peklo se ze sádla, ovesných vloček a datlí
16. 12. 2020 Historie a zajímavosti
Takové cukroví, které dnes pečeme nebo stále více i kupujeme, naši předkové často buď neznali, nebo byly suroviny na něj pro poměrně dost rodin zkrátka nedostupné. Uměli si ale poradit, jak ostatně dokazují recepty staré i přes sto let. A v některých případech bychom se mohli velmi poučit - jde totiž o dobroty, které jsou mnohem zdravější než většina těch dnešních. Třeba takové ovesné placičky.
Ovesné placičky nebo fíkové tyčky?
Ovesné placičky našich prababiček se objevily dokonce i v kuchačce Marie Janků Sandtnerové a ve své době byly velmi oblíbenou a rozšířenou vánoční pochoutkou. Hospodyně na ni podle kuchařky potřebovala 50 gamů másla, 140 gramů cukru, 2 vejce, 150 gramů ovesných vloček, 100 gramů kokosové moučky a trochu vanilky. Máslo s vejci, cukrem a vanilkou bylo potřeba asi čtvrt hodiny poctivě třít, protože o kuchyňském robotu se tehdejším kuchařkám ani nesnilo. Potom se vmíchaly sypké přísady, tedy moučka a nejdůležitější součást - ovesné vločky. Ze směsi se oddělovaly stejně velké hrudky (třeba čajovou lžičkou) a ty se pak umisťovaly na vymazaný plech, a rozmačkaly na placičky. Ovesné cukroví se potom peklo do té doby, než dostalo "zdravou" zlatavou barvu. Kdo měl rád hodně sladkého, mohl upečené placičky ještě teplé obalit v cukru. I bez této poslední cukrové koupele byly ale placičky opravdu lahodné a navíc i zdravé.
Mohlo by vás zajímat
Za první republiky byly ale také dobře dostupné datle a fíky, proto i toto sušené ovoce hospodyně využívaly při přípravě vánočního cukroví. Třeba datlové nebo fíkové tyčinky by jistě potěšily i mnoho dnešních strávníků. Co bylo potřeba obstarat? Za prvé samozřejmě hlavní surovinu, tedy ono sušené cizokrajné ovoce, které měli patrně v každém lepším koloniálu, zvláště před svátky. Pak musela mít kuchařka doma moučkový cukr, vajíčka, trošku másla, jeden citron a "bílé oplatky". Pak už stařilo utřít bílky s cukrem do hustého sněhu, přimíchat nakrájené fíky nebo datle, zakápnout citronovou šťávou a směs rozetřít na oplatky. Následovalo pečení do růžové barvy a vychladlé tyčinky mohly být podávány buď jako pohoštění pro návštěvu, nebo i jako vánoční cukroví. Bylo možné je také ještě navrch pocukrovat, pak už jim nemohl odolat nikdo.
Mohlo by vás zajímat
Sádlová očka
Sádlová očka nebo také sádlovky, se pekly, jak už název napovídá, s použitím sádla. A ne, nebojte se, nebylo v nich ani příliš cítit, a dokonce nebyly ani tak mastné, jak bychom si představovali. Vždyť u většiny současného cukroví hraje v těstě prim máslo. Tak velký rozdíl to tedy zase není… Sádlová očka vyžadovala ze zmíněného cukroví rozhodně nejméně ingrediencí - šlo o hladkou mouku, sádlo, kakao a cukr. 150 gramů mouky, 130 gramů sádla, stejné množství cukru a 50 gramů kakaa hospodyně smíchaly a vytvořily těsto, které potom tvarovaly do kuliček, do kterých pak udělaly důlek. Ten byl po upečení a vychladnutí cukroví vyplněn oblíbenou zavařeninou. Jednoduché, poměrně rychlé a jistě i velmi dobré. Naše babičky a prababičky si prostě uměly poradit.
Mohlo by vás zajímat