Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Máte rádi tučná jídla? Může to být v genech, zjistili vědci
Zdroj: (Joenomias) Menno de Jong, Pixabay.com

Vědci jsou na stopě nalezení důvodu, proč nám některá jídla přijdou prostě neodolatelná. Díky nové studii publikované v Nature Communications odborníci z Velké Británie přišli s překvapivým zjištěním, že osoby s mutací specifického genu daleko více preferují tučná jídla než lidé bez ní. Zmutoval takový gen i u vás?

Tuky se nám líbí díky evoluci

Lidé, kteří měli rádi tučné se naopak vyhýbali více sladkému v porovnání s ostatními účastníky experimentu. I když je mutace vzácná a postihuje kolem 1 % obyvatelstva, může naznačovat, že veškeré preference týkající se jídla souvisí s genetikou. S porozuměním tomuto propojení se vytváří daleko větší prostor pro léčbu chorobného přejídání. Většině lidí přijde tučné jídlo atraktivní. To je zřejmě dáno evolucí a výhodami tuků při přežití, protože tuk má na 1 gram dvakrát tolik kalorií, co bílkoviny a sacharidy.

Touha po tuku

Už dříve prokázaly experimenty na myších, že narušení určitého nervového spojení v mozku zahrnující receptor melanokortinu-4 (MC4R) může vést k situaci, že myši mají tendenci vyhledávat daleko více tuku a méně cukru. To vedlo vědce ke spekulacím, že by gen MC4R mohl být důležitým při kontrole chuti k jídlu. Vědecký tým chtěl zjistit, jak tato mutace ovlivňuje výběr potravin. Ve studii byl účastníkům nabídnut neomezený bufet se třemi druhy kuřecí Kórmy (krémová kari omáčka). Všechny tři druhy omáčky byly upraveny tak, aby vypadaly a chutnaly stejně. Avšak obsah tuků v každé z nich byl rozdílný. Šlo o 20, 40 a 60 % celkových kalorií.

Účastníci studie spadali do 3 kategorií: štíhlí, obézní a obézní kvůli genu MC4R. Po drobné ochutnávce bylo účastníkům umožněno sníst, co hrdlo ráčí, aniž by znali množství tuku v jednotlivých omáčkách. Výsledky byly překvapivé. Ačkoliv každá skupina snědla stejné celkové množství jídla, osoby s defektním genem MC4R jedly zhruba dvakrát tolik omáčky s nejvyšším obsahem tuku ve srovnání se štíhlými. Oproti obézním bez mutace byli ve vedení 1,5x.

Můžeme počítat s novým lékem na obezitu?

Vzhledem k nerozeznatelnosti jednotlivých omáček výsledek tedy poukazuje na to, že volba konkrétního druhu omáčky souvisí s genetikou. Pro některé je díky této mutaci prostě náročné vyhnout se přebytečným tukům. Využít tohoto genu pro léčbu obezity a nekontrolovatelného hladu ale není vůbec snadné, i když je to potenciálním cílem budoucí medikace. Nesprávná manipulace s ním může vést k negativnímu vlivu na srdce, což je nepřípustné s ohledem na to, že obézní lidé mívají vinou nadváhy se srdcem už tak četné problémy. Genů, které mohou lépe objasnit příčinu vzniku obezity, případně chuťové preference lidí, je ale velké množství a prozkoumaný je pouze zanedbatelný zlomek z nich.