Vaječný likér býval výsadou vyšší vrsty. Ludvík IX. ho odmítl, Washington jím hostil vzácné návštěvy

Vaječňák se zrodil v Británii

Bez vaječného koňaku jako by to snad ani nebyly ty pravé Vánoce. Dnes si ho můžeme běžně koupit, ale i snadno vyrobit sami doma, a to klidně i za pár korun, nebo naopak z luxusních surovin. Vaječňák slouží ke svátečnímu připíjení, do náplně cukroví, ale klidně i jako dárek. Ne vždy byl ale tento nápoj z vajec, smetany a alkoholu tak běžnou záležitostí, právě naopak.

Ačkoliv moment, kdy někdo poprvé vyrobil vaječný koňak, historici neumí přesně určit, shodují se, že toto pití vzniklo už ve středověku, a to na britských ostrovech. Vaječňák pravděpodobně vychází z nápoje zvaného posset, který se připravoval z vína nebo piva, smetany, cukru a vajec a zahušťoval se chlebem nebo ovsem. Angličtí mniši si do něj ve 13. století údajně přidávali ještě fíky na doslazení. Postupně se do pití sypalo další koření, které jej mělo ovonět a zlepšit jeho celkovou chuť, především se tam dávala skořice nebo muškátový květ, který je i dnes součástí mnoha receptů na domácí vaječný koňak. Právě koření tehdy bylo tím, co zvyšovalo náklady na výrobu nápoje, bylo totiž drahé a těžko dostupné.

Až v 17. století pivo nebo víno v receptu nahradila sherry. V této obměně se pak vaječný likér spolu s kolonisty dostal do Ameriky, kde jej osadníci postupně začali vyrábět z karibského rumu, whiskey nebo v tamních končinách i dnes tak oblíbeného bourbonu. Postupně se vaječný likér rozšířil do všech koutů světa a podle různých lokálních zvyklostí se začaly odlišovat i recepty - třeba v jižní Americe jej místo z kravského mléka rádi dělají z kokosového, v Mexiku přidávají do nápoje tequillu a hodně vanilky.

Francouzskému králi nevoněl

Sváteční nápoj z vajec, smetany a koření - hodně drahých surovin - si opravdu dlouho dopřávala pouze šlechta. Ne každý ale tuto lahůdku uměl ocenit. Podle legendy francouzský král Ludvík IX. dostal vaječný likér na smrtelné posteli jako "poslední pohoštění", on jej ale rázně odmítl. Ludvík IX. byl totiž hluboce věřící, zároveň zůstává posledním francouzským králem, který se postavil do čela křížové výpravy. Žil téměř asketicky a za svůj příkladný život byl posléze svatořečen. Vaječný koňak odmítl, protože jeho vypitím by porušil půst, který dlouhodobě držel právě z náboženských důvodů.

Naservírovat vaječný koňak návštěvě rovněž znamenalo, že ona návštěva je hodně důležitá. Právě toto pití patřilo k oblíbeným způsobům, kterým své hosty uctíval první americký prezident George Washington. Ten měl dokonce i svůj vlastní recept a rozhodně to nebyl žádný tlamolep pro čajíčkáře. Washingtonův vaječňák totiž neobsahoval jen jeden druh alkoholu, ale rovnou whiskey, jamajský rum i sherry. Zároveň politik vždy trval na tom, aby se likér nechal poctivě uležet, a to alespoň po dobu tří týdnů. Díky tomu získal opravdu krémovou konzistenci a především díky dostatku času alkohol mohl splnit i svou dezinfekční funkci v nápoji - tento vaječný koňak se totiž připravoval výhradně ze syrových vajec.