Pravoslavný vánoční jídelníček: Čtyřicet dní půstu, a pak dvanáct chodů na stole

Pravoslavné Vánoce zrušili komunisté

Pravoslavné Vánoce, tedy Vánoce ortodoxní křesťanské církve, bývaly před Velkou říjnovou socialistickou revolucí v roce 1917 (která, jak jistě víme, proběhla podle našeho kalendáře vlastně v listopadu) opravdu okázalou slávou s nespočtem zvyků a tradic, o které se mohli tehdejší Rusové ve své chudobě opírat, a na které se těšili. Pak ale přišli komunisté a nedalo se čekat nic jiného, než že zakážou všechno spojené s carským režimem. Stranou tedy měla jít i víra a tradice vlastního národa.

Dnes se v Rusku slaví spíše Nový rok, kdy v domácnostech mají lidé jolky, což jsou novoroční, ale vlastně vánoční stromky. Ozdobený smrček nebo jedlička se i tady stává centrem domácnosti, děti i dospělí se těší na dárky… Jenže pravoslavná církev z toho velkou radost nemá. Pro její členy je dnem, kdy se slaví ty pravé Vánoce, až 7. leden. Rozdíl mezi naším a pravoslavným termínem těchto svátků vychází z používání dvou různých kalendářů - juliánského a gregoriánského. Mnozí Rusové ale dnes slaví, co se dá, takříkajíc. Rádi se připojí ke katolickým oslavám Vánoc, stejně jako k oslavě Nového roku a potom i k Vánocům pravoslavným. Ostatně pro lidi, kteří tyto svátky nevnímají v ryze náboženské rovině, se k oslavě hodí jakákoliv příležitost.

Velkolepé oslavy v historii

Pravoslavné Vánoce mají svůj daný průběh a v době před rokem 1917 se slavily skutečně velkolepě - doma, v ulicích a samozřejmě v kostelech. Příprava na ně začínala už 40 dní předem, kdy se od 28. listopadu držel půst. A kdo by si myslel, že s blížícím se svátkem se bude půst zmírňovat, velmi by se pletl. Od 2. ledna, kdy začíná pravoslavné vánoční období, se půst ještě zpřísnil až do té míry, že se smělo jíst jen večer, když se na nebi objevila první hvězda.

Pravoslavní věřící pak usedali ke "štědrovečernímu" stolu vlastně až k ránu, po dlouhé bohoslužbě. Na stole se pak objevila kuťja a vzvar, ale i mnohá další jídla - vždyť na slavnostní tabuli mělo být celkem dvanáct chodů! Na slavnostní tabuli tak nesměly chybět ryby, salát, ale hodovníci si mohli dát také kapustu nebo plněné kapsy z kynutého těsta. To vše doplňovalo ovoce i moučníky jako třeba perník. Po dlouhém a ke konci také velmi přísném půstu se tak lidé mohli konečně a dosyta najíst. A jejich požitek z této večeře byl právě díky předchozímu dobrovolnému strádání mnohem větší.

Kuťja a vzvar nesmí chybět

Zmínili jsme dva tradiční pokrmy, které by neměly na pravoslavném vánočním stole chybět. Co si pod těmi názvy ale máme představit? Kuťja je vlastně pšeničná kaše, nebo chceme-li nákyp, který se připravuje poměrně jednoduše. Pšenice se namočí na celý den do studené vody, v níž se potom s trochou soli uvaří tak, aby byla skutečně měkká. Do uvařené slité pšenice se potom přimíchá už jen mletý mák, mleté ořechy a med na oslazení. Na talíři se kaše trochu omastí máslem. Jednoduché, velmi výživné a slavnostní jídlo je hotové.

Další tradiční součástí oslav Vánoc v duchu ortodoxního křesťanství je vzvar, což je v podstatě nápoj připravený ze sušeného ovoce a slazený - jak jinak - medem. Oba tyto pokrmy mají symbolický význam, protože kuťja bývalo jídlo podávané na hostině po pohřbu a vzvarem Rusové vítali naopak narození dítěte. A co jiného jsou vánoční svátky, než oslava života, zrození a vlastně i smrti? Všechna jídla, která se toho dne objeví na stole, by měla být ještě postní, ale jak je vidět, vybrat si z nabídky, která zdobí slavnostní pravoslavnou tabuli, může opravdu každý.