Dom Pérignon objevil bublinky, když mu v ruce vybouchla lahev se šampaňským vínem

Šampaňské ze Champagne

Konec roku je považován za slavnostní událost. Ačkoliv Silvestr nemá základ v náboženské tradici tak jako Vánoce, i s ním se pojí řada zvyklostí, jenom nejsou tak přísné, a tak se může stát, že klidně i lidé žijicí v těsném sousedství mohou odchod starého a příchod nového období oslavovat zcela odlišně. V Irsku házejí chlebem o stěny domu, aby zahnali zlé duchy, v Peru zase věští budoucnost z brambor, v Austrálii Silvestr vychází na léto, a tak místní pořádají večírky na plážích a s grilováním. U nás v Česku je zvykem přiťuknout si o půlnoci a druhý den se zajít podívat na novoroční ohňostroj. Ten přípitek se většinou dělá se sklenkou šampaňského v ruce. Ale opravdu je to, co pijete, šampaňské?

Označení šampaňské lze totiž používat výhradně pro vína, která byla pěstována v regionu Champagne-Ardenne v severovýchodní Francii. Vyhlášené místní víno se vyváželo po celé zemi a i do zahraničí dávno předtím, že byla objevena jeho šumivá varianta. K tomu došlo v 17. století. Jistý benediktinský mnich jménem Pierre Pérignon, známější jako Dom Pérignon (Dom = zdvořilostní oslovení pocházející z latinského "dominus", čili "pán") přišel roku 1668 do opatství Saint-Pierre d'Hautvillers, kde byl pro své zaujetí vínem jmenován sklepmistrem kláštera. Pérignon trávil ve sklepeních hodně času, víno studoval a věnoval se mu. A také jej zušlechťoval.

V 17. století se víno plnilo do lahví z poměrně tenkého skla, a ty se pak špuntovaly kouskem dřeva omotaným provázkem. Jednoho dne Pérignon sešel do sklepení, vzal lahev z jedné zapomenuté bedny a ještě, než ji otevřel, explodovala mu v ruce. Mnich nebyl zraněn, byl ale rozhořčen - za výbuchem stály bublinky, které se ve vínu objevily vinou druhotného kvašení, což Pérignon považoval za vadu a problém. Postupem času si ale uvědomil, jaký potenciál bublinky v lahodném vínu mají a podle některých záznamů naopak začal vymýšlet, jak bublinky do vína uměle dodat. Tak či tak, Dom Pérignon určitě platí za jakéhosi duchovního otce šumivého šampaňského vína a pro jeho rozvoj i popularitu udělal významné věci. Podle dochovaných informací to byl právě Pérignon, kdo začal experimentovat s korkovým špuntem a vymyslel silnostěnné vinné lahve, aby už nápoj nevybuchoval.

Z Francie se tato speciální novota rozšířila do Británie, kde si ji oblíbila šlechta, ale i do Ruska, kam jej dostala jistá francouzská vdova, a to až na dvůr samotného cara, který si bublinky okamžitě zamiloval. Šampaňské je luxusní záležitostí dodnes, cena za lahev většinou začíná minimálně na 500 korunách. Pravé šampaňské se totiž míchá striktně ze třech odrůd vína; z Chardonnay, Pinot Noir a Pinot Meunier. Levnější sekt, který jsme zvyklí pít při oslavách my, se vyrábí stejným způsobem jako šampaňské - vyvoláním sekundárního kvašení vína, čímž vzniká oxid uhličitý, tedy bublinky - ale už je možné dělat jej z jakékoliv odrůdy pocházející z jakékoliv oblasti. Další kapitolou jsou vína šumivá, která ovšem často bývají méně kvalitní a jejich konzumací si člověk většinou zadělává na bolehlav.