Vraždy jídlem: Alois Eliáš bojoval proti nacistům s chlebíčkem v ruce. Kolaborantům do nich přidával tyfus

Co je dovoleno za války?

Jde o tragický příběh, který se odehrál ve válečných letech, konkrétně v roce 1941. Tehdy byl předsedou vlády Alois Eliáš a celá jeho akce vešla do dějin jako takzvaná chlebíčková aféra. Co se tehdy stalo a proč se ministerský předseda k takovému kroku odhodlal?

Vraždu nebo pokus o ni nelze omluvit snad v žádném případě, ale někdy se můžeme alespoň pokusit pochopit důvody toho, kdo se k ní odhodlá a třeba i dějinné souvislosti. Válečný rok 1941 jistě vyvolával emoce, které v dobách míru lidé neprožívají tak intenzivně - nenávist, obavy o život vlastní i všech ostatních, strach ze zítřka nebo i z příští minuty. A tak to bylo i tehdy. Okupanti, aby měli jednodušší pozici, zrušili prakticky všechno, co by jim mohlo ztěžovat situaci, což mezi prvními znamenalo i svobodný tisk. Ke slovu se tak dostali novináři, kteří s Němci spolupracovali. A právě tyto novináře byl nucen přijmout na rozhovor tehdejší premiér Alois Eliáš, který se, co mu jeho síly a pozice dovolovaly, snažil stále bojovat za svůj národ.

Kolaboranti mezi novináři

Přišel srpen roku 1941 a skupina proněmecky naladěných novinářů spustila proti Aloisi Eliáši kampaň - není nutné podotýkat, že se souhlasem a podporou Berlína. Protože lidé proněmecký propagandistický tisk ignorovali, stěžovali si tito novináři i na Aloise Eliáše, že není v této věci dostatečně aktivní a vyžádali si s ním schůzku. Ten nejprve odmítal, ale jakmile se dozvěděl, že žurnalisté míří přímo k prezidentu Háchovi, který by pravděpodobně jejich nátlaku neodolal, se schůzkou souhlasil.

Jeho odpor k takovému jednání byl ale tak silný, že se obrátil s žádostí o pomoc na urologa Miloše Kliku, který byl schopen a ochoten do chlebíčků, které dostali novináři na přivítanou, vstříknout tekutinu s bakteriemi tyfu, tuberkulózy a v jednom byl navíc i botulotoxin, s nímž ale tehdy ještě neměli tolik zkušeností. Na shánění bakterií se podíleli i další vědci z ústavů Univerzity Karlovy. Není potřeba připomínat, že šlo o činnost, při níž šlo jednoznačně o život.

Pomsta předsedy vlády a jeho konec

Samotného setkání se účastnili i další Eliášovi kolegové, kteří o akci pravděpodobně nevěděli. Každopádně jen přísný zasedací pořádek mohl zajistit jejich bezpečí. Novináři se snažili naléhat na ministerského předsedu, získat jeho podporu, ale to se jim nepodařilo. Alois Eliáš byl v tomto směru neoblomný. Jediné, co si nakonec kolaborující žurnalisté odnesli, byl jed, který pozřeli v chlebíčcích…

O několik dní později tři z účastníků schůzky onemocněli a byli převezeni do nemocnice. Tam testy prokázaly tuberkulózu a SS začala vyšetřovat možný atentát. Navíc došlo (nezávisle na této aféře) k vyhlášení stanného práva a tedy i k nastolení ještě tvrdšího režimu, než jaký na území našeho státu panoval do té doby. Eliáš byl zbaven funkce, zatčen a vyslýchán. Svoji vinu ale popřel a u své výpovědi zůstal i po smrti jednoho z novinářů, Karla Lažnovského. Bývalý premiér Alois Eliáš byl pak přesto Němci popraven v době Heydrichiády.