Vraždy jídlem: Císař Claudius neměl štěstí na ženy. Poslední manželství ho doslova otrávilo

Promiskuitní Messalina

Claudius neměl na ženy nikdy moc štěstí. Jeho třetí manželka Messalina byla široko daleko známá svými "vyjednávacími schopnostmi”, které opírala o ochotu poskytnout mužům doslova vše, co žádali. A podle některých historiků nemuseli ani příliš žádat. Její promiskuita byla veřejným tajemstvím. Kromě toho bezhlavě a bezcitně likvidovala kohokoliv, kdo se zdál být nebezpečným pro ni nebo jejího syna Britannika. Kdokoliv by měl šanci získat významnější místo, ten jednoduše přišel o hlavu. Ve své lásce k jiným mužům než ke svému manželovi zašla Messalina tak daleko, že se v Claudiově nepřítomnosti podruhé vdala, tentokrát za senátora Gaia Siliema. Ani to jí ale nestačilo a našla si dalšího milence, se kterým plánovala Claudia zabít a provést státní převrat. Byla však odhalena a její muž, tedy ten první, jí vymyslel adekvátní trest; nenechal ji jen tak popravit. Donutil ji, aby sama spáchala sebevraždu, a to s myšlenkou na Britannika, který byl tehdy ještě malý chlapec. Sám Claudius Messalinu rychle nahradil, i když to původně nazmýšlel…

Incest nebo výhodný sňatek?

Claudius se už ženit nechtěl, ale jeho slabé postavení v čele Říma nedovolovalo nic jiného, než posílit moc dalším sňatkem. Ženu si nevybral sám, byla mu doporučena ta nejvhodnější, a sice jeho neteř Agrippina mladší. Ačkoliv starověký Řím je dodnes pověstný svou morální volností, ani tehdy a ani v Římě nebyl svazek tak blízkých příbuzných úplně normální a spojení bylo právem označováno za incest. Císaři na pomoc "jako zázrakem" přispěchal senát, který rychle uzákonil možnost oženit se s dcerou vlastního bratra. Tak jednoduché to je, když jste vládce obrovské říše.

Jak se ale brzy ukázalo, bylo by bývalo pro Claudila mnohem lepší, kdyby se senát rozhodl nepodlehnout nátlaku a takový zákon nevydal. Agrippina se totiž hned po svém příchodu do paláce chopila otěží a všichni v Claudiově domě začali skákat tak, jak si mladá paní přála. A ona dělala všechno pro to, aby dosáhla co nejlepšího postavení pro svého syna Lucia (pozdějšího císaře Nerona). Claudius Lucia nakonec pod nátlakem své manželky adoptoval. Ani to ale ambiciózní dámě nestačilo. Stejně jako její předchůdkyně Messalina, ani Agrippina se neštítila jít si za svým doslova přes mrtvoly.

Claudius musel zemřít "včas"

To už pomalu začínalo být dost i na poměrně trpělivého Claudia. Litoval, že se znovu oženil a dokonce i toho, že přijal Nerona za svého. Když jeho vlastní syn Britannicus dosáhl věku 14 let, rozhodl se Claudius, že mu jednou předá vládu. Hodlal sepsat závěť v jeho prospěch, ale to neměl dělat. Agrippina se rozhodla, že bude lepší, když její manžel zemře ještě dříve, než taková poslední vůle vůbec vznikne.

Agrippina zašla za tehdejší známou travičkou Locustou a vyžádala si od ní jed. Ten pak Claudius pozřel v houbách, které mu nechala předložit. Dávka smrtcí přísady ale byla malá a Claudius se potýkal pouze se střevními potížemi. Agrippina tedy nechala zavolat lékaře, který ale císaři místo pomoci vpravil do krku prudký jed. Ještě před oficiálním oznámením o Claudiově smrti stihla Agrippina zajistit Neronovo nástupnictví, a pak už mohla "zdrcená vdova" vypravit svému zesnulému muži vskutku císařský pohřeb. Nebohého Britannica pak nechal několik týdnů po smrti svého adoptivního otce odstranit sám Nero. Starověký Řím byl zkrátka bojištěm i mimo gladiátorské arény. A jen pro pořádek - ani s Agrippinou to nedopadlo příliš slavně. Její touha ovládat všechny kolem sebe se jí nakonec vymstila a byla zavražděna na rozkaz svého vypečeného synáčka, pro jehož budoucnost toho tolik udělala...