Sodovka v Brně je něco jiného než sodovka v Praze. Kdo vlastně vymyslel vodu s bublinami?

Složitá historie obyčejné sodovky

Je to jednoduché - voda s bublinkami. Prodávají ji v každém obchodě a znají ji všichni. A to kupodivu už od 18. století. Jenomže vyrobit ji prvně nebylo tak samozřejmé, jak se nám dnes s našimi technologiemi a znalostmi může zdát. Přesto na tuhle výrobu přišli hned dva pánové nezávisle na sobě. Jedním byl Joseph Priestley, anglický sládek, kterému se podařilo sodovku vyrobit jímáním oxidu uhličitého do vody. Plyn vznikal při kvašení piva, a tak sládek vlastně při jedné výrobě v roce 1772 zvládl i vývoj dalšího výrobku. Dalším vynálezcem, lépe řečeno tím rychlejším, byl Toner Bergman, švédský chemik, který na to šel mnohem vědečtěji a oxid uhličitý vyvíjel reakcí sody s kyselinou už o rok dříve, než na to přišel Priestley. A právě využití sody při této chemické reakci pak dalo novému nápoji jeho jméno.

Je to ještě jinak?

Nehodí se vám žádná z předchozích variant vzniku sodovky? Pak můžeme nahlédnout ještě o něco hlouběji do minulosti a její autorství přisoudit Williamu Brownriggovi, kterému se podle některých pramenů podařilo vodu obohacenou oxidem uhličitým vyrobit už v roce 1740. Příroda ale ke stvoření "sodovky" vlastně ani žádného pomocníka nepotřebuje. Vodu s bublinkami CO2 lze čerpat i z podzemních vrtů, ale pak se takové nápoje nazývají kyselka. Z prodeje známe třeba běloveskou, hanáckou, bílinskou a další - to podle místa, kde jsou čerpány.

Není sodovka jako sodovka

Schválně si zkuste na Moravě objednat sodovku a budete se možná divit, co vám číšník přinese. Ona totiž není sodovka jako sodovka. Zatímco v Čechách si pod tímto pojmem představíme čistou vodu s bublinkami oxidu uhličitého, na Moravě byste dostali sycenou ovocnou šťávu, kterou bychom v Čechách nazvali limonádou. A jestli se vydáte na Moravu a dostanete chuť na sodovku z čisté vody, bude jistější, když si objednáte sifon.

Ničí sodovka zuby?

Někteří lidé se obávají, že je po vypití sycených nápojů čekají zdravotní problémy. Je logické, že dennodenní konzumenti přeslazovaných limonád mohou mít brzy velké problémy, které ale budou spíš než z bublinek oxidu uhličitého pramenit z přílišného přísunu cukru a dalších chemických látek do organismu. V sodovce/sifonu se podle odborníků CO2 obávat nemusíme. K tomu, aby začal škodit zubům nebo kostem, bychom jí museli denně vypít mnoho litrů. Stejně tak jsou už vyvrácené spekulace o tom, že sodovka nehydratuje tělo tak dobře jako čistá nesycená voda. Výzkumy potvrdily, že stejné množství sodovky zajistí rovnocennou hydrataci například po sportovním výkonu jak běžná voda.