Jídelníček podle víry: Žid nepozře krev, buddhista zase maso. Může v něm být duch jeho babičky

Křesťanské půsty

Dnešní pravidla v oblastech převážně křesťanských nejsou z tohoto pohledu nijak přísná. Z běžného života mizí i taková pravidla, jako jsou půsty a podobně, které ještě v minulém století k tradičnímu životu patřily. Z pohledu Česka to jde jistě i ruku v ruce se skutečností, že jsme jeden z nejateističtějších národů na světě, pokud těmto statistikám už nevládneme. A tak jsme třeba čtyřtýdenní půst před Vánoci, tedy v adventním období, postupně nahradili kaprem na Štědrý den a dnes už se v mnoha rodinách ani tato tradice nedodržuje. Další světová náboženství jdou ale ve svých stravovacích pravidlech výrazně dál.

Židovský kašrut

To judaismus i dnes židům určuje nejen, co je a co není možné jíst, ale dokonce i to, jak se mají pokrmy připravovat a v jakém pořadí konzumovat. Asi známe pojem "košer" - jde o speciálně upravené maso, které se hodí k přípravě pokrmů. V čem ta specialita spočívá? Maso nesmí obsahovat krev, proto jsou speciálně vyškolení řezníci schopni zařídit, aby jí při porážce zvíře ztratilo co nejvíc. Ani tak se ale v židovské kuchyni nesmí připravovat jakékoliv maso. Třeba vepřové nebo králičí maso na stůl určitě přijít nesmí.

Další zvyklostí je, že mléčná a masitá nesmějí přijít navzájem do kontaktu. Zákaz vychází z nařízení Tóry "Nebudeš vařit mládě v mléce jeho matky". Jak to zařídit? Je zkrátka potřeba mít v kuchyni dvě sady hrnců, dvoje vařečky, naběračky, misky, nádobí… Vaří se každé zvlášť a také se každé zvlášť jí. Ale ani to není tak jednoduché - pokud strávník zvolí pořadí mléko - maso, není to takový problém. Stačí jednotlivé chody něčím oddělit, ať už pitím nebo třeba chlebem. Mléko po masitém pokrmu je ale možné pozřít až o šest hodin později.

Muslimský halal

Muslimové mají velmi podobná pravidla stravování jako židé. Stejně jako oni nesmí pozřít krev, proto je porážka zvířat v lecčems podobná té, která zajistí košer maso. Jen je ještě třeba, aby bylo zvíře při porážce obráceno hlavou ke Kábě. A znovu stejně jako v židovském jídelníčku, ani na muslimské hostině nikdo nezavadí o vepřové maso. Nenašli bychom tam ani ryby, které se nerozmnožují jikrami, a navíc ani alkohol. Ten mají muslimové zkrátka zakázaný. Navíc v devátém měsíci roku, na který připadá Ramadán, platí (kromě jiného) zákaz konzumace jídla od východu až do západu slunce. Mimo tento čas jsou potom často pořádány hostiny, kde se scházejí bohatší i chudší vrstvy obyvatel.

Buddhistické vegetariánství

Buddhisté jsou vegetariáni. To je jednoduché konstatování, o které se můžeme opřít. A má to v souvislosti s jejich náboženstvím velmi logický důvod. Je jím víra v reinkarnaci, tedy převtělení zemřelých do jiného tvora, respektive do zvířete. Jestliže tedy buddhisté věří, že koza, která se právě pase za jejich domem, mohla být v minulém životě jejich babičkou, není zvláštní, že na takové maso nedostanou chuť a neodváží se takové zvíře připravit o život. Úplně bez masa ale také být nemusí. Smějí například zkonzumovat rybu, která se omylem dostala na břeh nebo maso zvířete, které samo uhynulo.

Hinduistická čistota

Také hinduisté jsou převážně vegetariány. Jde ale o to, do jaké společenské třídy, tedy kasty, dotyčný člověk patří. I když totiž hinduisté, podobně jako buddhisté, věří v reinkarnaci a nechtějí zabíjet živé tvory, ti nejchudší z nich se musí živit, jak jen to jde a na přísná pravidla, která si mohou dovolit dodržovat vyšší kasty, se tak do detailů ohlížet prostě nelze. Přesto je základem stravy ve všech přísně rozdělených hinduistických společenských třídách rýže, případně obiloviny. Hinduisté dbají na to, aby bylo jejich jídlo duchovně čisté, protože jen tak bude čisté i jejich tělo. Na co ale musí zapomenout i ti skutečně nejchudší, je hovězí maso. Krávy jsou v tomto náboženství posvátné a sáhnout jim na život si nedovolí opravdu nikdo.