Vraždy jídlem: Šílená pečovatelka Amy Archerová trávila slabé stařečky jedem na krysy

Obětavá pečovatelka...

Amy Archerová, která se narodila v roce 1873, měla podle policejních materiálů prokazatelně na svědomí pět lidských životů, i když odsouzená byla jen za jedinou vraždu. Podivných úmrtí bylo v jejím pečovatelském domě bezmála padesát, ale protože šlo převážně o staré a nemocné lidi, nebylo zpočátku na jejich odchodi nic tak zajímavého a zvláštního.

Život Amy i mnoha jejích obětí by se asi vyvíjel úplně jinak, kdyby se žena v roce 1901 nezačala starat o nemocného vdovce Johna Seymoura, do jehož domu se pečovatelka i s rodinou přestěhovala. Když nemocný muž po nějaké době zemřel, jeho dědici nechali rozsáhlé panství zrekonstruovat a proměnit na pečovatelský dům a Archerovi tady mohli zůstat a starat se o další nemohoucí lidi. Amy zjistitla, že lze poměrně snadno přijít k lepšímu životu - a tím to všechno začalo.

I bezcitná vražedkyně

Když se po letech majitelé domu rozhodli k jeho prodeji, měli už Archerovi našetřeno dost peněz na vlastní dům, ale manžel Amy se z něj dlouho netěšil. Zemřel jen několik týdnů poté, co na něj jeho manželka uzavřela pojistku. Přesto bylo jeho úmrtí pravděpodobně ještě přirozené. To druhý manžel obětavé pečovatelky, bohatý Michael W. Gilligan, už takové štěstí neměl. Svoji svatbu s Amy přežil jen o tři měsíce, když jej skolily zažívací potíže. Všechno zdědila Amy - později se ale ukázalo, že rukopis na závěti byl nápadně podobný jejímu vlastními písmu. Není tedy pochyb, že ve smrti svého druhého manžela měla prsty.

Michael W. Gilligan byl možná první, ale rozhodně ne poslední obětí této šílené ženy. Mezi lety 1907 až 1917 zemřelo v sanatoriu Amy Archer-Gillianové na šedesát lidí. Dokud umírali staří a nemocní, nikoho nenapadlo podezírat pečovatelku z nepravostí. Pak ale najednou zemřel i zcela zdravý zahradník Franklin R. Andrews, a i když se Amy snažila jeho úmrtí zdůvodnit prasklým žaludečním vředem, brzy se ukázalo, že Franklin zemřel nedlouho poté, kdy Amy půjčil velkou sumu peněz. Policie ale stále odmítala případy vyšetřovat.

Jedna z pozůstalých se proto rozhodla jít jinou cestou a o celém případu začaly vycházet články v místních novinách The Hartford Courant. Začalo se mluvit o "vražedné továrně" a až poté se o sanatorium začali policisté zajímat. Vyšetřování trvalo celý rok a výsledky byly jasné. Po exhumaci některých obětí Amy Archer-Gillianové bylo zjištěno, že měli v těle arsen nebo strychnin. Tyto chemikálie Amy nakupovala ve velkém u místních obchodníků s vysvětlením, že musí v domě zlikvidovat krysy.

Jídlo s arsenem místo díků

Při dalším vyšetřování byla jednoznačně Amy prokázána sice jen vražda jejího manžela, kterému přimíchala arsen do jídla, ale podle všech náznaků tato žena likvidovala otráveným jídlem i svoje pacienty. Ti navíc umírali většinou jen několik dní poté, kdy Amy odkázali část svého majetku nebo jí dali peníze. Amy tak neměla slitování s nikým a jídlo, které mělo pacienty posílit, je pomalu nebo i rychle zabíjelo.

Za svoje skutky byla pečovatelka odsouzena k trestu smrti, ale odvolala se a soud její trest snížil na doživotní vězení. Nakonec byla prohlášena za duševně nemocnou a ocitla se v léčebně, kde také v roce 1962 zemřela. Její trest už ale život žádné z jejích obětí vrátit nemohl.