Máte rádi smažené brambůrky? Ve viktoriánské éře platily za zdravou stravu!

Legenda o vzniku brambůrek je mýtus

Populární báchorkou o vynálezu bramborových lupínků je, že v roce 1853 newyorský šéfkuchař George Crum připravoval jídlo pro Cornelia Vanderbilta, který ho ale poslal zpět do kuchyně, protože se mu hranolky zdály příliš tlusté. V reakci na to Crum usmažil velmi tenké bramborové hobliny a poslal je Vanderbiltovi zpátky na stůl, protože jako mnoho lidí, ani on nesnesl kritiku. Chipsy se ale staly hitem a z nezdravé svačinky byl najednou celosvětový trend. Nebo je to jinak?

Jakkoliv to může být skvělý příběh, nic z toho není pravda. Počínaje skutečností, že Vanderbilt v době, kdy k incidentu údajně došlo, nebyl ani v USA- Novinové výstřižky z roku 1849 vychvalují kuchařku jménem Eliza, která měla pro svou "schopnost smažení brambor" dobrou pověst. Poprvé se příběh o Crumovi objevil v roce 1885 a Vanderbilt byl do příběhu zahrnut až o více než sto let později. Historikové nemají tušení, jaký je skutečná story vzniku smažených bramborových lupínků, ale existuje podezření, že Crum líbivou báchorku pouze přijal za svou a pomohl ji zpopularizovat, aniž by ve skutečnosti byl jejím aktérem.

Původně mohlo jít o zdravou stravu

Zatímco Crumova sláva vrcholila koncem 19. století, už v roce 1822 napsal britský lékař William Kitchiner knihu The Cook’s Oracle, která obsahovala recept na "Brambory smažené na plátky nebo hobliny". V knize bylo uvedeno, aby byly brambory oloupány, poté nakrájeny na plátky nebo nastrouhány, jako když se loupe citron. Potom měly být dle receptu hobliny nebo plátky silné asi půl palce smažené na sádle a jakmile byly křupavé, měly se nechat vychladnout a posypat solí.

Podle předmluvy knihy byl Kitchiner lékařem, který se nejvíce zabýval přípravou jídla. Všiml si, že mnoho lidí věnovalo více pozornosti kvalitě jídla svých zvířat než svému vlastního, a proto sepsal knihu, aby naučil lidi řádné výživě. Je to černé na bílém; bramborové lupínky jsou zdravé jídlo viktoriánské éry!

Chipsy nikdo nikdy nepatentoval

I když bramborové lupínky nevynalezl, Georgi Crumovi patří stále kredit za to, že jsou populární. Byl prvním, kdo bramborové lupínky dostal na kulinářskou mapu. Když Crum otevřel vlastní restauraci Crumbs House, jednou z věcí, která jí nevídaně zvedla popularitu, byla miska s brambůrky na každém stole.

Člověk by si řekl, že šéfkuchař udělal něco, aby na obrovské vlně popularity nezdravé svačinky vydělal pořádné peníze, ale Crum se nikdy ani nepokusil patentovat to, co ho nejvíce proslavilo ochrannou známkou. Je to proto, že ani kdyby byl Crum nejlepším kuchařem světa, nebylo by mu umožněno žádat o patent. Byl totiž synem afroamerického otce a jeho matka měla indiánské kořeny. Crum jednoduše nesměl žádat o patent. Menšiny měly v USA v té době minimální práva, což je také důvod, proč se bramborové lupínky kopírovaly a nikdo si toho nevšímal.

Lay’sky jako afrodiziakum

Značka brambůrek Lay’s je jedna z nejpopulárnějších po celém světě, a to včetně Česka. Podle amerického webu na ověřování informací Snopes byl zakaldatel firmy Herman Lay jedním z prvních lidí, kteří z bramborových lupínků udělali komerční záležitost. Začínal na americkém jihovýchodě a jeho produkt získal velkou popularitu díky bizarnímu marketingu. Šuškandou se totiž neslo, že chipsy mají určité afrodiziakální vlastnosti. A tentokrát to není jen pověst, ze které by se podnikavý obchodník pokusil vymáčknout co nejvíc peněz; víra v mystickou a magickou sílu brambor se vrátila z minulosti, kdy se v Evropě v 18. století předpokládalo, že jde o afrodiziakum, které má zároveň sílu léčit lepru.

Brambůrky jsou vytvořeny tak, abychom nezůstali u jednoho lupínku

Existuje mnoho nezdravých svačinek, které popularitu pozbyly stejně rychle, jako ji získaly. Tak co dělá z chipsů takové držáky? Ve skutečnosti je za vším psychologie. V roce 2013 vědci představili některá zjištění na Národním setkání a výstavě Americké chemické společnosti. Studie se zabývala fenoménem nazývaným hedonická hyperfágie a v zásadě jde o myšlenku, že lidé jedí proto, že se chtějí cítit dobře, ne proto, že to skutečně potřebují.

Bramborové lupínky jsou ukázkovým příkladem tohoto stavu a vědci tvrdí, že je to proto, že chipsy obsahují perfektní kombinaci tuku, sacharidů a některých dalších záhadných složek, které přímo ovlivňují centra potěšení v mozku. Web Psychology Today říká, že návykovost bramborových lupínků má také něco společného s jejich obsahem sodíku. A jako kdyby to nestačilo, dle webu Audio Burst byl podivný tvar pytlíků na bramborové lupínky navržen záměrně. Šustění má za následek vyvolání smyslového vjemu, a to nás nakonec přiměje jíst brambůrek daleko víc, protože si je tím víc užíváme.