Hrnec, nebo časovaná bomba? První "papiňák" sloužil alchymistům k výrobě zlata

Proč papiňák funguje?

V dokonale utěsněném prostředí, které nedovoluje vznikající páře unikat, vzniká vyšší tlak než v prostředí okolo - a to i téměř trojnásobný. Ve škole jsme se učili, že s klesajícím tlakem klesá také bod varu, a proto se ve vysokohorských podmínkách vaří voda i při teplotě nižší, než je běžných 100 °C. Opačně pak na bod varu působí tlak vyšší, kterého v papiňáku dosáhneme. Potraviny, co do něj uzavřeme, se tedy nevaří při 100 °C, ale dokonce až při 130 °C, což dobu nutnou k jejich změknutí značně zkracuje. Jde o jednoduchý princip, jen přijít na to, že by to mohlo fungovat. A od toho jsou tady vynálezci.

Ještě před Denisem Papinem sestrojila přístroj fungující na stejném principu žena, alchymistka Marie Židovka, a to podle historiků už ve 2. století našeho letopočtu. Stalo se to v Africe a její vynález vešel ve známost pod názvem kerotakis. O co šlo? Stejně jako v případě dnešního papiňáku se jednalo o zařízení k ohřevu nejrůznějších látek, tehdy ale pouze pro účely alchymické praxe. Marie sestrojila vzduchotěsnou nádobu s meděným víkem, v níž by při správném spojení mělo být možné vytvořit podtlak stejně jako tlak naopak zvýšit. Přístroj snad měl sloužit k pokusu o výrobu zlata za vysokého tlaku a teploty, čímž napodoboval podmínky v útrobách Země.

Papiňák není časovaná bomba

Papinova hrnce se hospodyně v minulosti často bály. Zvěsti o nešťastných explozích přebily mnohdy výhody tohoto vynálezu. Dnes je to ale jinak. Bezpečnostní ventil umožňuje upouštět přebytečnou páru, a tím udržuje tlak uvnitř hrnce na takové úrovni, kterou je schopen jeho plášť vydržet bez roztržení - to víme. Papiňáky mají ale ještě jednu pojistku, která nám většinou zůstává utajena. Jde o pojistku tepelnou, malou součástku, která se při nebezpečném zvýšení tlaku a tedy i teploty jednoduše roztaví a páru z hrnce tak vypustí. Moderním papiňákům ale ani tohle nestačí, a tak je v nich skryta ještě poslední jistina, která skutečně nedovolí žádnou havárii - jde o pojistku přetlakovou, kterou poznáme podle malého otvoru v pokličce. Při použití papiňáku se tedy určitě nemusíme obávat o život nebo o vybavení kuchyně.

I když jsou dnešní papiňáky opravdu bezpečné, je dobré vědět, jak se k nim chovat, abychom předešli případným problémům, za které bychom si mohli jen my sami. Rozhodně se nedoporučuje papiňáky přeplňovat, v každém moderním hrnci je ryska, která značí maximální výši, do níž bychom měli přidávat suroviny. Další radou je omezení množství naťové zeleniny, která by mohla ucpat otvory pojistek. Opravdu stačí jen základní dodržování pokynů výrobce a můžeme si být jisti, že díky vynálezu Denise Papina uvaříme oběd mnohem rychleji a také bezpečně. Papiňák rozhodně nemá zájem páchat na kuchaře atentát.