Je libo věneček, nebo rakvičku? Sladká retro vzpomínka na klasické české zákusky

Větrník, nebo věneček?

Víte, jaký je zásadní rozdíl mezi těmito dvěma zákusky, které jetě nedávno vládly nejedné cukrárně a nedělnímu odpoledni s kávou a dortíkem? Vlastně skoro žádný, liší se jen v detailech. Oba zákusky jsou plněné žloutkovým krémem, ale zatímco do věnečku přijde ještě šlehačka, větrník obsahuje kromě žloutkového také krém karamelový. Karamelem je pak také přelitý, zatímco věneček častějí vidíme oblečený ve fondánu.

Vystopovat původ obou dobrot ke konkrétnímu autorovi tak úplně nelze, ovšem mezi jejich předky se počítají například francouzské profiterolky, tedy malé věnečky plněné krémem a přelité čokoládou, karamelem nebo jen tak poprášené cukrem. Věnečky a větrníky se vyrábějí z odpalovaného těsta, o kterém Francouzi tvrdí, že je to jejich vynález. Jenže tohle říkají i Italové s tím, že zákusky z odpalovaného těsta se u nich začaly vyrábět už na dvoře Kateřiny Medicejské. Ať je to jak chce, faktem zůstává, že větrníky a věnečky patří v cukrárnách k tomu nejlepšímu, co si můžeme dopřát. Luxusní chuť máslových krémů ochucených rumem doplňuje poctivá šlehačka překrytá čepičkou z těsta, která bývá přelitá nejen karamelem, ale někdy třeba čokoládou či poprášená cukrem. Že by na příbuzenství s francouzskými profiterolkami tedy přece jenom něco bylo?

Právě díky náplni jsou ovšem tyhle zákusky docela těžké, a tak nejsou nic pro dietáře. Na druhou stranu, takový věneček či větrník obzvlášť v dnešní době stresové pohladí nervy lépe než nějaký módně odlehčený dezert.

Je libo rakvičku?

Ani tradiční rakvička nemá, pokud jde o původ, své jisté. Jelikož se kromě Česka nikde jinde nevyskytuje, pravděpodobně bude prvenství v její výrobě patřit našim cukrářům, kteří ji podle dostupných informací přivedli na svět přibližně v první polovině 20. století. A je více než jasné, že pojmenování tento zákusek získal díky formě, která se používá k jeho výrobě. Rakvička je spojená zejména se šlehačkou, kterou se zdobí vršek křehkého zákusku.

V minulosti si ale cukráři i s tímto jednoduchým zákuskem ze žloutkového těsta vyhráli a dováděli ho k dokonalosti, protože rakvičky plnili i zevnitř. Šlehačka se používala klasická bílá, ale i takzvaná pařížská. Z dalších oblíbených variant se pak na pultech cukráren dříve objevovaly rakvičky namočené v čokoládě s nezbytnou šlehačkou na vrchu. Díky svému jménu i tvaru jsou rakvičky oblíbeným zdrojem černého humoru. Kromě již zmíněného Spalovače mrtvol padla o rakvičkách dvojsmyslná zmínka například v Saturninovi, kdy teta Kateřina prohlásí: „A servírovat v mém věku jako zákusek rakvičky je prostě ohavné!“. Znalci Cimrmanových dobrodružství si zase jistě vzpomenou na poznámku jednoho z detektivů ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný: „Panu továrníkovi objednáme rakvičku jinde.“