V čem se liší Lipo a PEZ? To první se vyrábí v Liberci, druhé proslavil mimozemšťan E.T.

Liberecké Lipo

Princip je jednoduchý - vzít obyčejný nebo hroznový cukr, obarvit ho, případně ho dochutit, aby byl například kyselý, a pak jej slisovat do formy malých kostiček. Tak se vyrábí známé tuzemské Lipo, ale také bonbony PEZ, které jsou proslulé i ve světě a s Českem nemají zase tolik společného. Vlastně jenom pomyslného "tatínka".

V roce 1902 založil jistý Julius Pollak fabriku ve starém skladu v Janově Dole nedaleko Liberce. Začal tam vyrábět kypřící prášky do pečiva a aromatické přísady. Firma prosperovala, a tak o deset let později přibral do podniku společníka - Eduarda Haase III. původem z rakouského Lince. Nový Pollakův kolega přišel s nápadem rozšířit výrobu o šumivé prášky a lisované výrobky z cukru, tedy cukrové bonbony. Fabrika jela naplno, i tak ale Pollak v následujícím desetiletí odstoupil z vedení a Haas zůstal na továrnu sám. V roce 1927 zákazníky překvapil novým druhem lisovaných bonbonů, které byly doplněné olejem z máty peprné. Říkal PEZ podle německého výrazu pro mátu, tedy "pfefferminze".

Pak přišla druhá světová válka, která pozastavila běh každodenního života v celé Evropě. Haasovi se nicméně dařilo dál. Rakouský podnikatel totiž kolaboroval s Němci, což byl jeden z důvodů, proč válku přežil, ale zároveň byl také proto jeho liberecký podnik po válce znárodněn. Haas si vzal originální recepturu na mátový PEZ s sebou a vyrazil do světa. Továrna v českém pohraničí ale ožila vlastním životem.

V 50. letech fungovala průměrně, v roce 1964 ale dostala název Lipo (Liberecké poživatiny) a výroba cukrovinek se tu rozjela naplno. Tehdy se v závodě vyrábělo také žužu, které se stalo nesmírně populárním. Ony typické cukrové cihličky Lipo se pak přihlásily o slovo v letech osmdesátých, kdy se v podniku vyrábělo i sto tun zboží měsíčně, ale stejně to nestačilo poptávce. I když změnila název i majitele, továrna přežila sametovou revoluci a Lipo se tam vyrábí dodnes. A spolu s ním i mnoho jiných oblíbených produktů.

Každé dítě má svůj PEZ zásobník

Když Haas musel po válce odejít z domovské hroudy, vydal se za velkou louži. Založil novou firmu a usídlil se i s ní v New Yorku. S velkou pompou uvedl na tamní trh spolu se svými bonbony také novinku - kapesní dávkovače určené přímo pro jeho cukrovinku. Vypadaly jako zapalovače a jejich reklamní slogan zněl: "Nekouřit - PEZing povolen!". Haas investoval obrovské peníze do reklamy, aby se jeho byznys v obrovské konkurenci v USA uchytil. V 50. letech vešly ve známost tzv. PEZ ladies, což byly krásné modelky, vlastně ambasadorky výrobků společnosti PEZ, které je prezentovaly v reklamách, na veletrzích a prodávaly je i na veřejných místech, třeba v obchodních domech či v kinech. Vyplatilo se to - v roce 1953 už PEZ platil za zavedenou značku.

A to dokonce natolik, že se vedení firmy PEZ v 60. letech podařilo domluvit spolupráci s Waltem Disneyem. Začaly se vyrábět zásobníky ve tvaru Disneyho slavných kreslených postaviček, například Kačera Donalda či Mickey Mouse. V 70. letech PEZ dobylo i japonský trh, a tak se Haasovy bonbony staly známými opravdu po celém světě. Když v roce 1982 přišel do kin filmový trhák E.T. - Mimozemšťan, zásobník PEZ se v něm objevil v nezapomenutelné scéně, kdy jej hlavní hrdina návštěvníkovi z vesmíru ukazuje jako něco, co musí mít každé dítě neustále u sebe. Samozřejmě pak vznikla i edice zásobníků s E.T.ho hlavou, která dnes platí za sběratelskou.