Kouzlo poctivého vývaru: Chce to vhodné maso i kosti, málo mrkve a nešidit dobu přípravy

Chuť masového vývaru dělá... maso

Pokud chcete, aby byl vývar silnější, sáhněte po vyzrálejším mase. Z hovězího masa se nejčastěji používá přední hovězí. Dobrou chuť udělají i kosti. Jenom opatrně s morkovými, aby nebyla výsledná polévka příliš mastná. Kromě hovězího se polévky připravují také z telecího nebo drůbeže. Jestliže budete zpracovávat kuře s úmyslem použít skelet do kuřecí polévky, raději sáhněte po slepici. Kuřecí vývar totiž není tak silný a hodí se maximálně k přípravě dalších jídel. Sice je to méně obvyklé, ale vývary se vyrábějí i z kachního, husího nebo králičího masa.

Co se zeleninou?

Tedy abychom byli přesní, do základního vývaru, jemuž se také říká bujon, můžete přidat cibuli ve slupce, která mu dodá barvu. Další zelenina do něj ale už nepatří. Nicméně, pokud vaříte vývar se záměrem vyrobit z něj rovnou polévku, zeleninu ve finální fázi vaření přidat můžete. Obvykle se používá celer, petržel, stroužky česneku a mrkev. S tou zacházejte opatrně, protože větší množství může polévku spíš přisladit. Pro lepší barvu se také přidávají sušené nebo čerstvé houby. Ty ovšem nezapomeňte ve finále vyndat.

Bujon musí táhnout

Tedy nikoliv do háje, ale pěkně do síly. K vybranému masu přidejte hovězí kosti, které je třeba pečlivě omýt, aby na nich nezůstaly úlomky, které pak dělají ve výsledné polévce neplechu. Vše dejte vařit. Jakmile obsah hrnce vzkypí, ztlumte výkon plotýnky a nechte zvolna probublávat. Platí, že vývar by se měl dělat, takzvaně táhnout, alespoň tři hodiny. Jak dlouho přesně to bude záleží na typu hovězího masa. Pamatujte! Vývar se solí až v druhé půlce vaření a v této době se do ní přidává i neoloupaná cibule. Když maso změkne, je základ vývaru hotový. Obsah dále přelijte přes cedník, ve kterém se zachytí případné nečistoty z kostí a vývar nechte odstát. Dokonalé čistoty bujonu dosáhnete tak, že do vývaru přidáte jeden až dva vaječné bílky. Polévku zvolna zahřívejte a bílky šlehejte. Když se srazí, stáhnou s sebou kal a tuk. Pozor! Na povrchu polévky přitom vznikne pěna. Tu je třeba sebrat lžíci a tekutinu opět přecedit.

V jednoduchosti je krása

Tedy spíš chuť. I proto se bujony podávají ve své základní verzi. Vývar by měůl být horký, někdy se servíruje s čerstvým žloutkem rozklepnutým na dno talíře a rozšlehaným. A už naše prababičky říkávaly, že v polévce nesmí chybět zelené. Jednak dodá vitamíny a za druhé takto ozdobené jídlo lépe vypadá. Bujon chuťově ladí s petrželkou nebo pažitkou.