Stoleté Hašlerky léčily slavné zpěváky. Ten, který jim dal jméno, skončil v koncentračním táboře

Katastrofa! Caruso chraptí!

Cukr a glukózový sirup, lékořice, výtažek z anýzu, máty, meduňky a jitrocele a k tomu aktivní uhlí pro správnou barvu i konzistenci. Tato jedinečná receptura tvoří Hašlerky, větrové bonbony, které v Česku existují už více než 100 let. Není to ale původní tuzemský vynález. Složení bylinné směsi vymyslel již v roce 1877 jistý hamburský lékárník. Ve formě cucavých dropsů ji začal prodávat jako zdraví prospěšnou látku. Legenda dále praví, že o mnoho let později, když v německém městě vystupoval operní pěvec Enrico Caruso, očekáváné vystoupení bylo ohroženo, protože zpěvák se nachladil a měl problémy s hlasivkami. Zachránit jeho hlas i celý koncert měly právě tyto hamburské bonbony. Taková historka je opravdu vynikajícím základem pro skvělou reklamu, a tak ještě  před vypuknutím první světové války přišly na trh bonbony s názvem Caruso-Hustenbonbon, které vyráběla vídeňská firma Ericha Kirsteina.

Protože se Caruso-Hustenbonbons staly hitem, který přežil i válku, jejich existenci zaregistrovali bystří obchodníci i v jiných koutech Evropy. Jedním z nich byl i pražský lahůdkář František Lhotský. Výměnou za pomoc získal v roce 1918 od Kirsteina recept na úspěšnou cukrovinku a začal bylinné bonbony vyrábět v dílně na Vinohradech. Narazil ale na problém - Češi slavného Carusa neznali tak dobře jako Rakušané, a tak na ně název pochoutky moc nefungoval. Další zádrehl byl v tom, že v nově vzniklé, hrdé Československé republice neměly německé věci moc šancí opravdu uspět. Lhotský musel vymyslet jiné jméno, které by jeho krajanům víc přirostlo k srdci.

Hašler a jeho Hašlerky

Zda Lhotskému hrál osud do karet, anebo se prostě jen chytrý byznysmen rozhodl věci nekomplikovat a s malou úpravou zopakovat osvědčené, to se přesně neví. Faktem je, že se Lhotský 20. prosince 1920 vydal do Lucerny, kde měl vystoupení oblíbený český písničkář Karel Hašler. Co už jsou pouze pověsti, to je informace, že Hašler měl ten večer nečekaně ztratit hlas a příšerně chraptět, tedy čelit stejně nepříjemné situaci, jako kdysi Caruso v Hamburku. Lhotský Hašlerovi nabídl své léčivé bonbony, které měly zpěvákovi rychle ulevit a dovolit mu vystoupit před fanoušky. Lhotský pak Hašlerovi na místě nabídl, aby své jméno výrobku propůjčil. Ačkoliv se zpěvák nejprve trochu zdráhat, nakonec uznal, že dropsům důvěřuje, a že i pro něj je to skvělá reklama. Podepsal obchodníkovi písemný souhlas, který je dnes uložen v Národním muzeu. A tak se zrodily Hašlerky.

Hašler byl český vlastenec a velice populární umělec. Lhotský vsadil na jistotu a jeho brilantní nápad se vyplatil. Bonbony šly brzy na dračku a kdo cucal Hašlerky, to byl pravý Čech! A jako poctivá a tradiční česká dobrota Hašlerky žijí dodnes. Jejich jmenovatele bohužel čekal tragičtější osud. Hašler začal na konci 30. let sympatizovat se stoupenci fašistického generála Radola Gajdy. Ačkoliv věřil v národní hrdost Čechů, byl rovněž konzervativní a fandil pevnému řádu. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava ani přes zákaz nepřestal hrát protiněmecké písničky, a tak v roce 1941 skončil v rukou Gestapa. Nakonec ho nacisté poslali do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde Hašler zažil tvrdou šikanu a mučení ze strany dozorců. Jeden mu způsobil otevřenou ránu na noze, do které se brzy dostala zhoubná infekce. V důsledku toho všeho Karel Hašler v prosinci roku 1941 v Mauthausenu zemřel.