Dobrota ve znaku Lotrinska: Slaný koláč quiche miloval i polský král Stanislav I.

Francouz s německými kořeny

Historie koláče quiche je trochu německá a trochu francouzská. Ostatně, to se stává všemu, co se narodí na pomezí Francie a Německa, tedy konkrétně v regionu Lotrinsko, jehož je quiche národním pokrmem. Slovo quiche pochází z německého kuchen, což znamená koláč. Recepty obsahující vejce a smetanu zapečené v krustě z těsta existují například v Itálii už od 13. století, takže je poměrně těžké určit, kde vlastně takový jednoduchý, přesto tak trochu kreativní přístup k pečení plněných koláčů začal. Ví se ale, že nejstarší recepty na quiche představovaly klasický otevřený koláč, tedy takové s těstem pouze na dně a po stranách, který byl naplněný směsí vajec, smetany a slaniny. Těsto se používalo chlebové a až od minulého století se používá i listové.

Lotrinský vévoda na cestách

První dochovaný záznam o pochoutce jménem quiche pochází roku 1586. Tedy pokud se dá věřit zápiskům Philippa de Rarécourt, který šéfoval kuchyni Karla III. Lotrinského. V nich si totiž kuchař postěžoval na nadměrnou spotřebu tohoto typu koláče. Za současnou podobu tohoto jedinečného pokrmu vděčíme Vincentovi de la Chapelle, kuchaři Stanislava I. Leszczyńského, nejdíle žijícího polského krále. Tento panovník nikdy nesídlil v Nancy, tehdy lotrinském hlavním městě, ale vedl bohatý život na hradech v Luneville, Commercy a Malgrange náležících vévodům z Lotrinska. A všude tam vyžadoval quiche. Když zemřel a Lotrinsko bylo připojeno k Francii, quiche si pak už s úspěchem razil vlastně cestu po celém francouzském království.

Quiche je koláč, který zvládne každý. Pokud máte chuť a čas, můžete si připravit vlastní těsto, s listovým je tahle dobrota ale přece jenom o něco rychleji hotová. A pokud jde o náplň, v každé lednici se najdou alespoň vejce, kousek sýra nebo slaniny či šunky. Klidně do něj můžete zužitkovat třeba starší papriky, rajčata či jinou zeleninu. Hodí se sem třeba i houby. Quiche je přesně to pohoštění, které potřebujete, když za dveřmi zvoní nečekaní hosté. Ve Francii je zvykem podávat ho jako překrm nebo lehkou večeři, samozřejmě doplněný vhodným bílým vínem. Francouzské variace tohoto slaného koláče se táhnou od tradičního alsaského stylu s nezbytnou cibulí až po moderní verze s kozím sýrem, lososem, pórkem nebo chřestem.