Historie vanilky: Od indiánů přes alžbětinský dvůr až do kuchyně amerického prezidenta

Tam v mexických horách...

Celý vanilkový příběh začíná v 15. století v horských oblastech Mexika, kde žil indiánský kmen Totonaků, o němž se vědělo, že pěstuje a zpracovává vanilku. Indiáni ji používali hlavně k náboženským a léčebným účelům. Věřili totiž, že vanilkové orchideje vyrostly z krve jisté bohyně a jejího pozemského milence, kterého zabil dívčin otec. Vanilková nadvláda Totonaků ovšem netrvala dlouho, protože jejich území dobyli Aztékové. Ti velmi rychle přišli na to, že vanilka má afrodiziakální vlastnosti. Chudáci Totonakové tak museli Aztékům od té doby platit daň ve formě vanilkových lusků. Jelikož vanilková orchidej po dozrání a sklizni zčerná, Aztékové ji nazývali černým květem. A pak přišel Hernán Cortés, jemuž údajně aztécký vládce Montezuma nabídl nápoj xocolatl, což bylo kakao smíchané s vanilkou.

Počin Thomase Jeffersona

Vanilka Cortésovi zachutnala, takže ji odvezl do Evropy. Díky Hughu Morganovi, lékárníkovi královny Alžběty I., se vanilka brzy začala objevovat v parfémech, ale také v alkoholu nebo v tabáku. Později se o další rozšíření této okouzlující orchideje postaral i Thomas Jefferson, třetí americký prezident, který vanilku objevil ve Francii, a začal ji přidávat do zmrzliny. V Kongresové knihovně se dokonce dochoval jeho osobní recept na mraženou vanilkovou pochoutku.

Existuje pět hlavních odrůd vanilky, každá s mírně odlišnými vlastnostmi. Tahitské lusky produkují více květinového tónu, zatímco indonéská vanilka nese dřevitou chuť. Francouzská vanilka nemusí nutně pocházet z Francie, ale je pojmenována podle francouzského stylu zmrzliny vyrobené z vanilkového pudinkového základu. Bourbonské vanilkové rostliny pocházejí z Réunionu a Madagaskaru - ostrovů v Indickém oceánu u jihovýchodního pobřeží Afriky - a vydávají máslové, bohaté tóny. Mexická vanilka je jedinečná svými kouřovými podtóny.

Dvanáctiletý vynálezce

Na světě je spousta míst, která nabízejí vanilce příznivé podnebí, takže teoreticky není důvod, proč by se jí tam nemělo dařit. Jenže chyba lávky. K opylení květů je totiž třeba speciální druh včel melipona, který žije pouze v Mexiku, anebo malých kolibříků. Na podstatu problému, proč se vanilkové lusky netvoří všude, kde vanilka roste, přišel podle článku v magazínu National Geographic The Little Boy Who Should’ve Vanished, but Didn’t od Roberta Krulwiche v roce 1841 tehdy dvanáctiletý Edmond Albius, jenž se narodil do otroctví na ostrově Réunion v Indickém oceánu. Následně vymyslel techniku, jak ručně opylovat květy vanilky pomocí tyčinky.

Vanilka je významnou složkou aromaterapeutických olejů, které se využívají při depresivních stavech. Je o ní známo, že zlepšuje trávení a podporuje chuť k jídlu. Nemůžete usnout? Zkuste kápnout kapku vanilkové esence na polštář a uvidíte, jak rychle se vám to podaří.

Vanilka v kuchyni

Asi netřeba připomínat vanilkové rohlíčky, vanilkovou zmrzlinu či vanilkový puding. Z uvedeného je jasné, že vanilka má své neochvějné místo zejména v kuchyni. Jelikož je pravá vanilka velmi drahá, častěji se používá syntetický vanilin nebo etylvanilin, přesněji řečeno cukry prodávané v malých sáčcích. K dostání jsou ale i vanilkové lusky, ze kterých si snadno uděláte vanilkový cukr sami. Navíc lusky použité třeba při přípravě různých krémů nemusíte hned vyhazovat. Dají se usušit a opětovně použít.