Retro cukrárna: Z jaké dobroty se vyvinula kremrole a kde vzal indiánek svůj název?

Božské kremrole

Váleček z listového těsta naplněný šlehačkou na první pohled může vypadat hutně, pak se ale člověk zakousne a sladká dobrůtka se mu doslova rozplyne na jazyku. Kde se přesně vzaly nadýchané kremrole, to bohužel nikdo neví, můžeme se tedy jen domnívat... Ve Francii mají dlouhou tradici tzv. cornets, které se rovněž pečou z listového těsta, a také se dříve plnily hlavně šlehačkou. Je tedy možné, že se naše kremrole, které jedí například i v Německu, vyvinuly právě z nich. Cornets a kremrole jsou si podobné i vzhledem, jen cornets, jak už název napovídá, nejsou trubičky, ale na jednom konci uzavřené malé kornoutky. Dnes jsou cornets populární hlavně ve Velké Británii a plní se spíše krémem, nejčastěji vanilkovým nebo čokoládovým. Dalším vzdáleným příbuzným kremrolí, který mohl být inspirací této pochoutky, je kremeš. Dezert typický pro evropské země, hlavně Rakousko, Polsko či Slovensko, má sice většinou podobu klasického řezu, ale vyrábí se také z listového těsta a má v sobě kromě vanilkového krému i šlehačkovou vrstvu. Konzistencí i chutí tak kremrole velice připomíná. Tak třeba kdysi nějaký chytrý cukrář právě kremeš ochutnal a formu trubičky pak vymyslel především z praktického důvodu, aby se zákusek dal jíst třeba i za chůze.

Indián z Maďarska

Když si v české cukrárně poručíte indiánek, dostanete cukrovinku kuželovitého tvaru sestávající z piškotového základu, na němž je hromádka bílkového sněhu politého vrstvou čokolády. Ale indiánek není jen náš - pod názvem mohrenkopf podobnou dobrotu dostanete například ve Švýcarsku nebo v Německu. Původ zákusku jako takového je opět obestřen tajemstvím; některé prameny mluví o tom, že se objevoval už na dvoře slavné gurmánky Kateřiny Medicejské, francouzské královny, která milovala moučníky z odpalovaného těsta, z něhož se originální indiánky vyráběly. Existuje ale také známá legenda, že nápad naplnit těsto krémem a celé to namočit do čokolády má na svědomí osobní cukrář maďarského vévody Ferdinanda de Pálfy. Pálfy měl vlastní divadlo, ve kterém nechal vystupovat i akrobaty a indické fakíry a mágy. Speciální dezert byl k mání návštěvníkům divadla, a protože tvarem i barvou připomínal právě exotické účinkující v turbanech, údajně dostal název indianer, po našem tedy indiánek. Faktický písemný záznam o této historce neexistuje, ale možná právě proto má takové kouzlo.

Punčový řez neboli punčák

Máte-li rádi punčák, pak jistě víte, že musí být pořádně vlhký, aby za něco stál. Punčový řez byl vždy speciální svou výraznou barvou, za kterou v poctivé originální receptuře může malinový sirup nebo šťáva z tohoto lesního ovoce. Punčák se vyrábí z nadýchaného piškotu, který se po upečení rozřeže, některé jeho části se doslova vykoupou v punči s ovocnou šťávou, a pak se dezert znovu poskládá dohromady. Bohužel, ani o původu této dnes již retro sladkosti nic přesného nevíme.

Česká odpověď na makronky

Českou specialitou jsou také laskonky - dvě křehké bílkové sušenky s jemně namletými oříšky a mezi nimi sladký máslový krém s griliášem. Pokud bychom se pídili po jejich původu, pravděpodobně bychom došli k francouzským makronkám, jejichž mekkou je Paříž. I když se nedá s jistotou tvrdit, že laskonky jsou slavnou francouzskou delikatesou přímo inspirovány, při srovnání receptů je podobnost zjevná. I makronky se totiž vyrábí z bílkového sněhu s jemnou mandlovou drtí, mají ale jiný tvar než naše laskonky, bývají menší a zpravidla se plní ochucenou náplní. Zároveň je zvykem je různě barvit, zatímco české laskonky zůstávají témě vždy sněhobílé, dozdobené maximálně čokoládovými cákanci.