Českem s chutí: Kyselo, které vás postaví na nohy a polévky jako drn. Ochutnejte Krkonoše!

Sůl v kávě místo cukru

Krkonoše se rozprostírají v severovýchodních Čechách, konkrétně v Libereckém a Královehradeckém kraji. Nad celou oblastí bdí nejvyšší hora republiky – Sněžka. I po horské, méně úrodné půdě se vždy pásly krávy, ovce a sem tam nějaký pašík. Kde se zrovna našel remízek půdy úrodné, krkonošští jej neváhali osadit bramborami, ječmenem či žitem. Častá obživa byla také tzv. čižba. Ta spočívala v lovu drobného ptactva, které se částečně zužitkovalo jako potravina. Dříve byste se zde setkali s pečenou kvíčalou a polévkou z vran. Ptactvo se také často prodávalo na trzích. Působili zde také pašeráci, kteří přes polské hranice přenášeli levný cukerín. Řepný cukr byl totiž tak nedostupný, že se při tvrdé práci často pila osolená káva místo oslazené.

V zimě třeba vitamíny

Tuhé krkonošské zimy horalové překonávali nejen hutnými polévkami. V Krkonoších bylo historicky velmi populární kyselo a jeho sláva se dnes obnovuje. Jeho kyselá chuť i spousta vitamínu C a dalších výživných látek vás postaví na nohy lépe, než kdejaký paralen. Navíc se v Krkonoších dařilo i pálenkám a likérům; alkohol vás totiž v zimě pěkně prohřeje. Pila se tu jeřabinka či hořcovka z hořcového kořene, která podporovala trávení.

Stejně tak se tu využívaly brambory – na šťouchačku, bramboráky, sejkory, škubánky, muzikanti. Své místo v kuchyni měly i houby (hubník) a bylinky, a protože tu bylo i hodně včelařů, dostupný byl také med. Zdejší specialitou bývaly bylinkové sýry. Například o krkonošské kozí syrečky byl takový zájem, že se vyráběly spíš na prodej než pro domácí spotřebu. Jako vzácnou lahůdku si je dokonce r. 1502 vyžádali na svatbu krále Vladislava Jagelonského.

Co je to česká rýže?

Krkonoše měly i další kulinářská specifika. Na polích se tu dřív kromě tradičních obilnin vlnila i rosička krvavá, zvaná česká rýže. Chutí lehce připomínala krupici, vařily se z ní sladké kaše, výtečná prý byla jako zavářka v uzené polévce, připravoval se z ní třeba také zapečený smaženec.

Pěstování rosičky bylo náročné. Klásky na polích vyzobávali ptáci, žala se jen srpem a po odstranění slupek moc vábná nebyla. Musela se dlouho prát, aby zbělela. Pak z ní ale vznikala výživná jídla, hlavně husté polévky.

Kde se najíst?

Chcete-li zažít atmosféru horské chaty s trochou luxusu, rozhodně neváhejte navštívit restauraci Lebeda ve Špindlerově Mlýně. Lebeda nabízí vlastní interpretaci krkonošské a staročeské kuchyně a k ní navíc steaky, ryby, těstoviny a rizota. Takže si vybere každý. Moderní design oku polahodí v Aparthotelu Svatý Vavřinec, který se nachází v Peci pod Sněžkou. Atmosféru architektonického skvostu doprovodí chuť klasického jídla z Podkrkonoší.