Odkud se vzalo zdobení vajec a podávání jehněčího? Poznejte historii velikonočních pokrmů

Vejce až z Mezopotámie

Zdobení vajec má neskutečně staru tradici. Podle dokumentární série Egg cetera, která vznikla v produkci univerzity v Cambridge ve spolupráci se zdejšími archeology, byly objeveny zbytky zdobených pštrosích vajec objeveny v Africe a jejich stáří může být až neuveřitelných 60 tisíc let. Vejce symbolizují plodnost a zrození nového života. Křesťané vnímají vejce jako Ježíšovo vzkříšení, ve kterém samotné vejce symbolizuje Ježíše, který vstal z mrtvých. Mezopotámští křesťané je nejprve přijali jako velikonoční pokrm a barvili je červeně, aby znázornili Kristovu krev, jak popisuje Kenneth Thompson v knize Culture & Progress: Early Sociology of Culture. Východní Evropané byli mezi prvními, kdo vajíčka zdobili komplikovaně a vytvářeli na skořápkách jemné vzory z vosku a dávali je svým blízkým. Vejce, která slepice nakladly během prvního postního týdne, byla uchovávána na Svatý týden, poté vyzdobena a darována dětem.

V 17. a 18. století se vedle zdobných kraslic objevily už i hračky ve tvaru vejce, které děti dostávaly spolu s čokoládovými pochoutkami. Velikonoční čokoládová vajíčka se začala vyrábět na počátku 19. století ve Francii a Německu. Duté figurky, které známe dnes, přišly ještě později s tím, jak se vyvíjela technologie výroby čokoládových dobrot.

Nezapomínat na jehněčí!

Konzumace jehněčího masa není jen součástí mnoha velikonočních nedělních jídel, ale jedí ho také Židé, kteří slaví Pesach, jež se koná přibližně ve stejnou dobu jako Velikonoce. Kořeny toho, proč se v křesťanských domácnostech o Velikonocích často podává jehněčí, pramení z judaismu a raných oslav Pesachu před vznikem křesťanství. Během biblického příběhu Exodus utrpěli Egypťané řadu strašlivých ran včetně smrti všech prvorozených synů. Podle Bible ale egyptští Židé byli včas varováni, aby pomalovali své dveřní sloupky krví obětovaných jehňat, a tak Bůh při výkonu trestu židovská obydlí ušetřil. Židé, kteří poté konvertovali ke křesťanství, pokračovali v tradici a jehněčí jedli i o Velikonocích.

V křesťanské teologii jehně také symbolizuje Ježíšovo sebeobětování jako „beránka Božího“. A historicky jehněčí maso také symbolizuje nástup jara, kdy byla jehňata byla také prvním čerstvým masem dostupným po zimě na porážku.

Důležitý význam chleba

Velikonoce oslavují vzkříšení Krista, ale také oslavují plodnost a období obnovy. O Velikonocích se na památku Poslední večeře, kdy Kristus sdílel chléb se svými učedníky, připravuje v mnoha zemích různé pečivo. V Česku je to mazanec, ve Francii brioška a ve Velké Británii bochánky s křížem. V pobaltské oblasti Ruska se jako velikonoční pečivo připravuje kulich, bochník obrovských rozměrů z kvasnicového těsta, bohatě zdobený krystalizovanou citrusovou kůrou. V tradičních domácnostech se podává na stole zdobeném barevnými vejci.

Jak píše známý folklorista Jacob Grimm, který proslul především sebranými lidovými pohádkami, ve druhém díle knihy Deutsche Mythologie, slovo Velikonoce pochází ze jména bohyně světla a jara, Eostre. Podle Grimma se na její počest vařily speciální pokrmy, aby byl rok obdařen plodností. Nejdůležitější z těchto pokrmů byla malá kořeněná buchta, z níž se vyvinula většina tradičního symbolického pečiva, které se na Velikonoce přirpavuje v ůrzných koutech světa.

Šunka byla praktickou součástí velikonočního menu

Šunka je tradiční součástí velikonočních svátků v mnoha českých, ale i německých a amerických domácnostech a její původ je spíše praktický, než symbolický. Než došlo k vynálezu lednice, muselo být na podzim poražené vepřové maso, které nebylo spotřebováno před půstem, kvůli konzervaci nasoleno. Konzervace solí probíhalo pomalu a první šunky byly obvykle připravené ke konzumaci až kolem Velikonoc, což z nich dělalo běžnou volbu pro velikonoční hodování.