Tajemství staročeské kuchyně: Někdo má rád holky, jiný zase...

Vdolky na slavnost i pro všední den

Ke staročeské kuchyni patřila řada zvyků a tradičních pokrmů, mezi něž neoddělitelně spadalo i pečivo různého typu. Kousky jako vánočka či mazanec měly vyloženě obřadní, symbolický charakter, ale zároveň se často pekly nejrůznější koláče a buchty, o masopustu typicky koblihy. A také vdolky, které se řadily mezi každodenní sladké pečivo, nicméně ani na svátečním velikonočním menu neudělají ostudu.

Podle kuchařky Tradiční staročeská kuchyně od Miroslava Mayera se vdolky vždy pekly z jednoduchého kynutého těsta a tvarovaly se do malých, oblých placek. Časopis Vesmír uvádí, že na Příbramsku se vdolky po upečení roztrhly vedví, dovnitř se vložil kousek másla, a pak se dobrota zase složila dohromady. Máslo se v horkém vdolečku krásně rozpustilo a dodalo mu skvělou chuť i vůni. V jižních Čechách se tradičně smaží bavorské vdolečky se zavařeninou a kopcem šlehačky na vrchu. Pro Rychnovsko byly typické vdolky, lidově zvané dolky, sypané perníkem, které se připravovaly na Štědrý večer. V severovýchodních a jihozápadních Čechách hospodyňky vyráběly spíše lité dolky, tedy vlastně lívance - možná proto jsou tyto dvě sladké lahůdky občas zaměňovány.

Mayer píše, že vdolky se dochucovaly hlavně povidly, sladkou smetanou, mákem nebo strouhaným tvarohem, zároveň se ale někde pekly i proto, aby se máčely do slané omáčky nebo se jedly k pečenému masu, když zrovna bylo. Podle Vesmíru existovala i místa, kde se vdolky podávaly výhradně naslano; například v Lípě nad Orlicí se dříve pekl takzvaný kmínový vdolek (nářečně kminovej dolek) a na Kroměřížsku se zase dělaly vdolky chlebové.

Vdolek, nebo koláč?

Pokud vás znejistila představa slaného vdolku, bude to ještě zajímavější; ono totiž ani s tím označením vdolek to všude v České republice není tak jednoznačné. Ve Slovníku nářečí českého jazyka je vdolek definován jako kulaté neplněné kynuté pečivo, pečené v troubě nebo na plotně, případně na kovové mřížce. V Čechách je to jasné, nicméně kdyby třeba takový Pražák dorazil na Moravu a poručil by si tam vdolek, asi by místní dost překvapil. Musel by si říct o takzavené báleše nebo béleše. Dokonale zmaten by pak obyvatel Čech byl, kdyby chtěl od Moravanů koláč a oni by mu naservírovali právě to, co si představuje pod vdolkem.

Moravské koláče totiž nevypadají jako ty české, placaté. Svým kulatým a uzavřeným tvarem více připomínají právě české vdolky. A to ještě není vše! Když se v minulosti takový moravský koláč/vdolek nepovedl, označil se za frgál. Postupem času se ale název frgál vžil i pro další druhy sladkého pečiva, zejména pak pro nejčastěji hruškovými povidly nebo tvarohem plněný velký placatý koláč, který je typický pro valašskou kuchyni. Ostatně, Valašský frgál je dnes dokonce ochrannou známkou. V tom aby se čert vyznal!

Chcete znát další zajímavosti z českých regionálních kuchyní? Podívejte se sem!