Velikonoční dobroty bez chyby: Upečte si tradiční Boží milosti podle M. D. Rettigové

Žehnání pokrmů

Jak se píše v Bibli svaté, poté, co v noci ze soboty na neděli vstal Kristus z mrtvých, nastalo všeobecné veselí a radování. Název Boží hod je odvozen od toho, že věřící křesťané častěji navštěvovali kostely, obnovovali křestní sliby a dávali almužny potřebným. Hody nastaly jak v duchovní rovině, tak v té fyzické, protože na Boží hod byly stoly v domácnostech skutečně přeplněné lahůdkami. Ty se ovšem nejdříve musely ráno donést do kostela, aby jim před slavnostní mší kněz požehnal; pomazal je.

Jak uvádí portál Víra.cz, žehnání velikonočních pokrmů je v církvi starým zvykem. Připomíná totiž slova apoštola Pavla: „Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte ke slávě Boží.“ Proto se křesťané před jídlem i po něm modlí a na Boží hod velikonoční si v kostele nechávají požehnat pokrmy den předem připravené, tedy beránka, mazanec, případně i upečený chléb a nádivku. A právě proto, že v noci na neděli vstal Kristus z mrtvých, je ostatně každá neděle považována za slavnostní den.

Konečně maso!

Samotná hostina měla na Boží hod velikonoční začít masovým vývarem. A po dlouhém postním období nesměla pochopitelně na stole chybět pečínka. Tradičně se podávalo jehněčí maso jako připomínka obětního beránka Krista, zvykem bylo ale i pečené kůzlečí, případně jakékoliv maso, které měla rodina k dispozici. Každopádně, symbol beránka byl nezbytností, už v podobě pečeně, nebo v podobě sladkého beránka z třeného či kynutého těsta. Hostina však zahrnovala i pokrmy sladké. Kromě mazance, buchet, beránka a jiných dobrot byly typickým slavnostním moučníkem Boží milosti.

Křupance, fánky, listy... 

Smažené křehké pečivo z nekynutého těsta, Boží milosti, v sobě také neslo a nese křesťanskou symboliku. Boží milost je dar, který podle křesťanské víry může obrátit srdce a pomoci nalézt východiska ze složitých situací, které jsou lidsky neřešitelné. Právě proto se Boží milosti pečou zrovna o Velikonocích, i když nejen o těchto svátcích. Můžete se s nimi setkat zároveň v masopustním období i o jiných slavnostech. Podle krajových zvyklostí se Božím milostem někde také říká křehotinky, křupance, lístky nebo fánky. V různých oblastech se také z těsta vykrajovaly různé tvary. Někde to byly proužky se třemi zářezy na znamení Boží trojjedinosti, jinde to byly prokrojené obdélníčky, anebo ve slavnostnější verzi květinky, někdy bílkem po dvou slepované.

Základem těsta jsou ale vždycky hladká mouka, žloutky, máslo. Pro ochucení se pak používá víno, pivo či rum, a pro zjemnění zakysaná smetana nebo tvaroh. Ze všech surovin se zpracuje poměrně tuhé těsto, které se nechá odležet v chladu. Poté se vyválí na tenký plát a vykrajují se z něj různé tvary, které se smaží ve vysoké vrstvě sádla, oleje nebo přepuštěného másla.

Usmažené Boží milosti se nechají okapat na kuchyňské papírové utěrce, a pak se ještě zatepla obalují v moučkovém cukru smíchaném s vanilkou podobně jako třeba vanilkové rohlíčky. Na rozdíl od rohlíčků se ale Boží milosti nenechávají odležet; nejlepší jsou totiž čerstvé, voňavé a křupavé.

Boží milosti podle Rettigové

Chcete si pochutnat na Božích milostech? Udělejte si je podle tohoto receptu, nebo v jiné verzi zde. Případně se inspirujte předpisem, který uvedla ve své Domácí kuchařce už Magdalena Dobromila Rettigová. V návodu doslova píše: „Dej mouku na vál, rozdrob v ní kus másla, udělej veprostřed důlek, vraz do něho dva žloutky, jedno celé vejce, dej k tomu 3 lžíce dobré smetany, 3 lžíce vína, trochu cukru, trochu soli a těsto dobře vypracuj tak jako na tuhé nudle, pak ho rozválej a rozkrájej kružadlem buď na čtverhraníčky nebo tříhraníčky a tyto usmaž v rozpáleném másle, načež je posyp cukrem a dej na stůl“.