Rumfordská polévka: Ochutnejte jídlo chudých, o kterém psala i Božena Němcová

Rumfordská je grunt!

Sir Benjamin Thompson se narodil jako syn malého farmáře v Americe. Svou pílí a houževnatostí to ale i přes chudší rodinné zázemí dotáhl daleko. V dospělosti vstoupil do anglických služeb jako státní podtajemník u lorda Germaina, a v roce 1784 nastoupil službu v bavorském vojsku. Podle Encyclopaedia Britannica se stal postupně státním radou, vrchním velitelem vojska a bavorským ministrem války. Za sociální reformu, reorganizaci armády a jiné zásluhy mu byl v roce 1791 udělen titul hrabě z Rumfordu. Zasloužil se kromě mnoha objevů na poli fyziky také o zpopularizování pěstování brambor a „vynález“ polévky pro chudé, jak píše Martin Franc v článku o Rumfordské polévce, který byl publikován ve sborníku odborných textů Útisk, charita, vyloučení: Sociální 19. století. 

Právě ve funkci ministra války prosazoval, aby vojáci dostávali výživnou teplou polévku. Podle jeho návrhu měla tato polévka obsahovat hlavně kroupy, hrách, ječmen, chléb, zeleninu a brambory. Později se jako základ pro vaření polévky používaly také kosti. Rumfordská polévka byla v Evropě v 18. a později i v 19. století považována za základní stravu v kasárnách, věznicích i v sirotčincích. A zmínila ji také spisovatelka Božena Němcová.

Polévka ze zámku i podzámčí

Ve své knize V zámku a podzámčí píše Němcová o polévce toto: „Ten pán věděl z vlastní zkušenosti, jak to chodí; on byl vykonavatel podobných milosrdných skutků; u něho se také vařila polívka - rumfordská prý - jíž se chudý lid poděloval. Ta rumfordská polívka byla taky na tři třídy rozdělena. V menším hrnci byla hustá, silná, mnoho masa, mnoho rýže - ve větším hrnci také dost dobrá - v kotli odpadky, trhané krupky a tak ledacos, a když pán v poledne přišel a zkoušel polívku v kotli, říkal své ženě: „Dost dobrá pro tu lůzu - nač potřebujou silnou; darmo by si žaludky zkazily“, a ženám, které přišly pro polévku, vylál, jestliže přinesly větší hrnky, než žejdlíkové.

„Přijdete s takovými džbery; copak myslíte, že toho vaříme po vědrách? Taková silná polívka jako malvaz; té zahřeje lžička více než jiné plný talíř, a vy jí dostáváte žejdlík.“ Když chudé ženy odešly se svými porcemi, přišly děti rozličného stáří, malé, velké, chlapci i děvčata s hrnky, a ti říkali tomu pánovi a jeho ženě „pane kmotříčku“ aneb „strejčku a tetičko“ a těm se dávalo z většího hrnku, z té lepší polívky. Konečně, když bylo vše poděleno, zbyl hrnek té nejsilnější polívky, toho malvazu, a pán se svou rodinou k ní zasedli, chválili si ji a bylo každý den maso i nějaký přívar, co od té rumfordské odpadlo.“

Historický recept

V knize Česká kuchyně za dob nedostatku píše o Rumfordské polévce také český kulturní historik, folklorista a etnograf Čeněk Zíbrt. „Mezi všemi pokrmy, které přiměřeným připravováním v živnosti a množství nejvíce prospívají, jest podle Kalinových spisů (z nichž tuto stať podávám) nejpřednější Rumfordská polévka, od svého vynálezce Benjamina Thompsona, potomního hrabětě Rumforda, tak nazvaná.“ Čeněk Zíbrt dále uvádí, že pro deset osob po dvou žejdlíkách budete na polévku potřebovat následující množství surovin: 16 liber vody, 3 libry brambor, 1 libru ječných krup, libru hrachu, libru chleba, 10 hovězího nebo vepřového masa, sůl, pivní ocet a koření. Mimo to kousek cibule nebo česneku a trochu marjánky. Polévku si ale můžete připravit snadno i dnes. Rumfordská polévka podle tradičního receptu má základ - tedy hrách, kroupy a brambory - stejný, jako tomu bylo přede dvěma sty lety. Zjemněná je pak kuřecím masem. Vyzkoušejte ji!