Retro okénko: Tradiční lékorky vznikly díky nervóznímu manažerovi s děravýma rukama

Barevné lékorky vznikly omylem

Plátek lékořice obalený barevným cukrem, ale někdy i želatinou nebo anýzovým želé. U nás těmto dnes už retro bonbonům říkáme lékorky, ve Velké Británii, kde je původně vymysleli, byste si je koupili pod názvem Liquorice allsorts. Nebo, vymysleli... To není zcela přesné. Vyrábět je začali v továrně firmy Bassett's. Podle oficiálních stránek společnosti Cadbury, která Bassett's dnes vlastní, byl prý v roce 1899 manažer prodeje firmy, jistý Charlie Thompson, tak nervózní z prezentace výrobků Bassett's před potenciálním klientem, že se mu jednotlivé vzorky rozsypaly a pomíchaly. Onoho klienta nicméně nově vzniklé kombinace zaujaly, a tak firma začala vyrábět dvě nové řady bonbonů, které v sobě míchaly různé ovocné příchutě. Lékořice se do toho ovšem zamotala až o několik let později. Ve druhé polovině 20. století se pak lékorky už prakticky stejné jako ty, které známe dnes, dostaly i do našich končin.

Polo - mentolka s dírou uprostřed

Reklamu na Polo - kulaté větrové bonbony s dírou uprostřed si jistě dobře pamatujete, protože běžela ještě v 90. letech. Ani tyto bonbony nejsou českým originálem, rovněž totiž pochází z Anglie. Jak v článku věnovaném historii této cukrovinky uvádí BBC, první Polo mentolky byly vyrobeny v roce 1948 v továrně Rowntree v Yorku. Za vynálezce této dobroty je považován zaměstnanec firmy John Bargewell. Ten je měl vymyslet již v roce 1939 jako konkurenci k tradičním British Navy Sweets, lékořicovým bonbonům s bylinkami. I proto jejich tvar založil na podobnosti se záchrannými kruhy. Uvedení Polo mentolek na trh nicméně zpozdila druhá světová válka.

Odkud máme gumové medvídky?

Gumoví medvídci jsou přesně tím typem cukrovinky, kterou milují malí i dospělí. Za jejich vznikem stojí německá firma Haribo, která se historií této dobroty právem chlubí na svých webových stránkách. Firmu založil v roce 1920 německý podnikatel Hans Riegel Sr., první továrnu měla v Bonnu. Inspirací pro výrobu bonbonů ve tvaru medvídků se stali cvičení cirkusoví medvědi, kteří byli v Německu v 19. století běžně k vidění i na ulicích. Cukrovinka podle toho nejprve nesla název Tancující medvídek. Ten byl výrazně větší, než medvídci, jaké dnes zobeme ze sáčku, prodával se samostatně v jednom kusu a vyráběl se z ovocné šťávy a arabské gumy.

Postupem času se medvídci zmenšovali, až se začali podobat těm, které známe nyní. Arabskou gumu zároveň nahradila želatina. Bonbony byly tak populární i pro nízkou cenu, kterou si udržely napříč všem finančním krizím a válkám. Na popularitě jim přidala zvěst, že jejich pravidelná konzumace díky želatině prospívá zdraví, moderní dietologové ale tuto pověst zpochybňují. Jak vysvětluje například certifikovaný poradce pro výživu Tomáš Petružela v časopise Dieta, samotná želatina pro nás sice dobrá je, ale ostatní složky medvídků, třeba cukr, už tak bezproblémové nejsou.