Bílá káva od babičky: Tradiční Melta za války nahradila to, co nebylo

Náhrada kávy

My Češi patříme k milovníkům kávy, a to už několik set let. Konkrétně od 16. století, kdy se podle webu Čerstvákáva.cz s tímto tmavým hořkým mokem jako první Češi seznámili Heřman Černín z Chudenic a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Při svých cestách totiž měli možnost poznat typicky arabskou kávu, která jim zachutnala. A zachutnala pak i našincům. Jediná potíž byla v tom, že šlo o nápoj poměrně drahý. Ne každý si jej tedy mohl dovolit, proto se hledaly různé náhražky, například pražené žito. Když ve Francii v polovině 18. století došlo v době války k Napoleonově blokádě anglického zboží ze zámoří, z trhu zmizela i káva. Ovšem ne chuť na ni. A tak byla objevena čekanka, respektive její kořen.

Čekanka jako fenomén

Pražený sušený kořen čekanky obecné dodal odvaru z praženého žita lepší chuť a základ pro náhražku kávy byl na světě. Podle latinského názvu Cichorium intybus se u nás čekankovému kořenu začalo zkráceně říkat cikorka. „Cikorka“ se nejdříve dovážela, ale postupně se začala ve velkém pěstovat i u nás, a to když v roce 1896 založili synové německého velkopodnikatele Johanna Heinricha Francka v Pardubicích továrnu na kávové náhražky, jak se píše na oficiálních stránkách firmy Kávoviny - společnosti, která z této továrny později vzešla a funguje dodnes.

Jelikož poptávka po kávových náhražkách stoupala, rozhodli se majitelé továrny - místo dovážení hlavní suroviny pro svou výrobu ze zahraničí - pěstovat čekanku v úrodném Polabí. Největší rozmach podnik zaznamenal ve 30. letech 20. století. V meziválečném období se pro slovní spojení „kávové náhražky“ ustálil termín „kávoviny“, který měl pojmenovávat nikoliv náhražku, ale už samostatný nápoj, respektive nápoje. Kávovinové směsi byly různé a kromě žita a čekanky obsahovaly například také cukrovou řepu.

Od Kalorky k Meltě

Po druhé světové válce přešel pardubický závod pod národní správu a posléze vznikl právě národní podnik Kávoviny. Firma stále zpracovávala výhradně domácí suroviny, jakými byly žito, ječmen, čekanka, cukrovka, ovesné vločky, cukr a olej. Vyráběly se zde různé obilné nápoje, ale třeba i první československá cereální snídaně značky Kalorka nebo rýžové a kukuřičné burizony. A konečně také oblíbená mletá pražená kávovinová směs - Melta.

Původní receptura Melty obsahovala žito, kořen cukrové řepy, ječmen a čekankový kořen. A v této sestavě se Melta vyrábí dodnes; tedy smícháním pražiny z bulvy cukrové řepy, obilek žita a ječmene a kořene čekanky. Sušený kořen čekanky a řepy se praží při teplotě nad 100°C, obiloviny vyžadují teplotu pražení nad 200°C. Všechny čtyři pražiny se uchovávají v oddělených zásobnících, posléze se melou na požadovanou zrnitost a výsledná směs se míchá až těsně před balením.

Třikrát jinak

Originální receptura tedy zůstává, s léty se měnil pouze obal a ke klasické Meltě postupně přibyla Melta instantní a také Melta porcovaná v sáčcích. Takže si dnes můžete vybrat, jak budete svůj oblíbený nápoj vařit. Jestli stylem jako naše babičky, pak stačí do litru vroucí vody nasypat 4 polévkové lžíce klasické Melty, nechat krátce povařit, pak nechat tři minuty odstát a následně přecedit.

Případně lze sáček Melty zalít vroucí vodou přímo v hrníčku, podobně jako porcovaný čaj, a konečně, Meltu si můžete dopřát i v podobě instantní „kávy“. Všechny tři způsoby přípravy mají něco společného: v jejich závěru vznikne lahodný, chutí i vzhledem kávě podobný nápoj, který ovšem nemá povzbuzující účinky. Užít si jej tedy můžou i děti nebo těhotné ženy, a to klidně i desetkrát denně! 

Fotografii k článku poskytla akciová společnost Kávoviny.