Etiketa stolování ve světě: Kde se jí rukama z listů místo talířů a na co pozor, abyste někoho neurazili

Sýr navíc? V Itálii nikdy!

Slunná Itálie a její jídlo! Skvělé těstoviny, křupavá pizza, vynikající káva, to vše turista může - a měl by - ochutnat během pobytu v této krásné zemi. Pokud máte třeba to kafe rádi s mlékem, například v podobě cappuccina, dávejte si ale pozor, kdy si jej objednáváte. V Itálii by se mělo pít ráno nebo maximálně dopoledne. V odpoledních hodinách je to považováno za barbarství. Totéž platí o konzumaci pizzy příborem. V restauraci si pak nikdy neříkejte o extra sýr na těstoviny nebo jakékoliv jiné jídlo, tím byste totiž urazili kuchaře do morku kostí.

V Rusku byste se zase dotkli každého, kdo by vám v průběhu hostiny nabídl vodku a vy ji odmítli. Na severu se pije opravdu hodně vodky, která se už s ničím jiným nemíchá. V Anglii se zase u večeře s přáteli často popíjí portské. To pak platí heslo „Pass the port“, což znamená, že když k vám karafa s dezertním vínem doputuje, měli byste nalít tomu, kdo sedí po vaší pravici a pak podat karafu hostovi po vaší levici, který nalije zase vám. Sami sobě víno nelijte, jinak vás budou považovat za hamižné pijany.

Klasikou francouzské kuchyně jsou bagety, které se zde konzumují jako příloha téměř ke všemu a také nikdy nechybí na stole při větší hostině. Zatímco jinde ve světě můžete pečivo v košíku konzumovat samotné i mezi jednotlivými chody, ve Francii je to velký prohřešek proti etiketě a bageta by se neměla jíst dřív než spolu s takzvaným sýrovým chodem, což bývá většinou předkrm.

Pravidlo levé ruky

V některých asijských zemích je levá ruka považována za nečistou, a proto se nesmí přiblížit k obličeji, tedy se s její pomocí nesmí ani jíst. Platí to například v Thajsku, kde levačkou nesmíte ani servírovat nebo podávat talíř s jídlem svým spolustolovníkům. Zároveň v Thajsku, ale také třeba v Číně nebo ve Vietnamu, jako nástroj k jídlu převažují hůlky, ačkoliv dnes už bývá k dispozici i příbor. Spolu s tím ovšem platí, že je to příbor bez nože; ten by se u stolu používat neměl, protože symbolizuje agresi.

To si myslí i v Indii. Tam běžně jedí rukama a jídlo nabírají pomocí placek. Nefandí dokonce ani talířům, jí se tam z velkých banánových listů spíchnutých špejlemi, které se po použití zahodí. Polévka a hlavní jídlo se servírují zároveň ve velkých nádobách, ze kterých si strávníci odebírají po menších porcích. Na stole je vždy mnoho menších misek s různými omáčkami a dipy, protože Indové rádi dochucují. Rukama se jí také mexická jídla, zejména křupavé tacos. Pokud byste si na tuto dobrotu vzali vidličku a nůž, Mexičané by to brali jako projev arogance.

A do třetice k nečisté levé ruce; toto pravidlo platí také ve Spojených arabských emirátech. Chléb by se neměl krájet, ale ručně lámat. Platí tam také, že voda, která je u stolu k dispozici, by se vždy měla vypít všechna a běžné je, že muži a ženy jedí v oddělených místnostech. Tak to funguje například i v Japonsku, kde je někdy skupina strávníků rozdělena podle pohlaví a někdy podle věku na dospělé a děti. Výjimku tvoří speciální rodinné místnosti, které mají ve větších domech; tam mohou být všechny generace pěkně pospolu. Pořád lepší, než třeba v Indonésii, kde muži jedí jako první a ženy musí počkat, až co na ně zbyde.

Projevem toho, že vám chutná, je v Japonsku mlaskání a hlasité odříhnutí na závěr. Jí se tu hůlkami, a když si je jedlík potřebuje dočasně odložit, měl by si je položit na plocho vedle misky s rýží, nebo na k odkládání hůlek přímo určený podstavec. Hůlky se nikdy nesmí do rýže zapíchnout! Na stole totiž bývá ještě speciální nádoba s rýží a zapíchnutými hůlkami jako projev úcty zemřelým předkům.