Španělské chuťovky tapas měly původně chránit víno před hmyzem. Dnes jsou běžnou nabídkou restaurací

Jídlo, které spojuje

Tapas patří ke španělské kuchyni stejně jako paella nebo studená polévka gazpacho. Na rozdíl od nich ale nejde o druh jídla, ale o typ stravování. Tapas jsou totiž malé porce jídla nebo jednohubky podávané na malých talířcích k drinkům v baru. Ve Španělsku existují přímo speciální tapas bary s vitrínkou, kde si každý může vybrat na talířek, na co má chuť. A když večer vyrazí ven celá skupina, objednají se dobroty doprostřed stolu a všichni si z nich „uzobávají“. Pro tapas je totiž důležité, že jde o sdílené jídlo. Má tak hned dvě pozitiva – stmeluje lidi a ještě se při popíjení drinků tolik neopijete. A i dnes najdete, třeba na andaluském venkově, tradiční restaurace a bary, kde vám donesou k drinku nějakou tu pochutinu zadarmo, tak jak bývalo dříve zvykem.

Aby nepadaly mouchy do vína

Původ tapas, aspoň jak říká jedna z mnoha historek, je dost prozaický. Slovo tapa totiž znamená víko nebo poklička, což odkazuje k tomu, jak tapas vznikly, jak je uvedeno v článku The history and origins of the Spanish tapas na stránkách Telegraph.co.uk.  Vzhledem k tomu, že je ve Španělsku horko a většinou se stoluje venku, padal často Španělům do drinků různý hmyz. Už v minulosti tak tento problém řešili tím, že si skleničky přikrývali kouskem chleba nebo třeba plátkem šunky či sýra. A jak večer postupoval a množství alkoholu stoupalo, nakonec ten chleba či šunku snědli. Brzy se těmto kouskům jídla zastupujícím roli pokličky, začalo říkat tapas a pohotoví hostinští je začali rovnou k drinkům servírovat, aby si co nejdéle udrželi hosta v podniku.

Historek o vzniku tapas je však vícero. Podle další má, podle webu Theculturetrip.com, na jejich vzniku významný podíl král Alfons X. Kastilský, který žil a vládnul ve 13. století. Ten prý měl problém se zažíváním a proto mohl konzumovat jen malé porce jídla. A samozřejmě je zapíjel vínem, protože voda se tenkrát kvůli znečištění stejně nepila. A existuje ještě jedna, nejméně poetická historka. Tvrdí se totiž, že víno tenkrát nemělo moc dobrou kvalitu, a proto si k němu Španělé raději dávaly aromatický sýr, aby aspoň trochu jeho nedobrou a kyselou chuť přebili.

Je libo sušenou šunku nebo tortillu?

Tapas může mít podobu obložených jednohubek nebo malých porcí jídla na talířku. Hlavní podmínkou je, aby se jídlo dalo jíst rukou nebo nabodnout snadno na vidličku. Tapas může být teplé i studené. Nejčastějšími a nejjednoduššími tapas jsou misky s oříšky nebo olivami. Často se jako tapas podávají také nakrájené sýry nebo typické španělské uzeniny, jako je sušená šunka jamón serrano nebo Ibericó (jde o šunku ze speciálního plemene volně žijících iberských prasátek). Sušené maso se přímo v baru obvykle odřezává z velké kýty a stejně jako u vína se cení starší a uzrálejší kousky. Stejně jako jamón nesmí chybět ani vyhlášená papriková klobáska chorizo. Vyrábí se z vepřového masa, může být jemná i pikantní, používá se do mnoha jídel, ale nejlepší je jen samotná, nakrájená na plátky. Vzhledem k tomu, že Španělsko je přímořský stát, bývají součástí nabídky i ryby nebo mořské plody.

Většinou jde o nakládané ančovičky, případně krevety či kalamáry. V rámci tapas se ale mohou nabízet i hotové pokrmy, samozřejmě v malých porcích. Často je to jedna ze španělských specialit – tortilla. Ta španělská ovšem nemá nic společného s tenkými mexickými plackami. Má podobu omelety a její hlavní ingrediencí jsou brambory, které se společně s osmahnutou cibulkou zalijí v pánvi rozšlehanými vajíčky. Tato jednoduchá bramborová tortilla ovšem představuje jen základ, dá se různě vylepšit, třeba přidáním choriza. A ještě jedno z bramborových jídel se často objevuje v tapas menu – patatas bravas – smažené brambory podávané teplé a s pikantní omáčkou. Někdy můžete v rámci tapas ochutnat i malé porce místních specialit, třeba zrovna paellu. Vždy záleží na oblasti, kterou navštívíte. Pak už stačí si jen užívat atmosféry s tapas neoddělitelně spjaté. Takže Salud!