Historie preclíků: Původně měly připomínat ruce sepjaté k modlitbě. Dnes se podávají k pivu!

Po celé Evropě

Zamotané pečivo se peče v mnoha evropských zemích a populární je i v Americe, a to dokonce natolik, že třeba v New Yorku vám budou tvrdit, že je právě zde vymysleli. Ve skutečnosti ale mají preclíky původ v Evropě a do Ameriky se dostaly s německými emigranty v 19. století. V Evropě se určitě pekly již ve středověku, ale známy byly možná již mnohem dřív. Údajně je připravovali už francouzští mniši v prvním tisíciletí našeho letopočtu. V Itálii byly podle knihy Nejlepší světová street food typickým postním pečivem již na počátku středověku. Hodně se pekly na jihu Německa, ve Švýcarsku a ve Francii, v Rakousku i v Polsku a posléze i v Čechách, což dokládá i domovní znamení U zlatého preclíku na Malé Straně. Ve 12. století pak byly preclíky téměř symbolem pekařského řemesla. Český název preclík vznikl z německého Brezel. Toto slovo má pak podle Oxford English Dictionary původ buď v latinském slově bracellus (náramek) nebo bracchiola (paže). Preclík se totiž podle jedné z teorií podobá založeným pažím, má ovšem i připomínat ruce sepjaté k modlitbě. Tři otvory v něm zase symbolizují Svatou Trojici. Tvar pečiva má prý také připomínat kříž, na němž zemřel Ježíš. Ať je to, jak chce, jisté je, že preclíky byly spjaty s náboženstvím, což dokládá i to, že se pekly hlavně během různých katolických svátků a věšely se různě po domácnosti, neboť se věřilo, že chrání před zlými duchy a zajišťují hojnost.

Proč jsou tak krásně hnědé?

Toto pečivo připravené z pravidelně propleteného pásu těsta existuje v mnoha variantách. Preclíky mohou být měkké nebo tvrdé jako tyčinky. Specifické jsou německé preclíky, které se kombinují s již zmiňovanými klobáskami. Jsou totiž kynuté, ale navíc louhové, tzv. Laugenbrezel, neboť se před pečením namáčejí v louhu – neboli v roztoku hydroxidu sodného. Ten jim dodává krásně lesklou hnědou barvu a specifickou chuť. Pokud přemýšlíte, zda není hydroxid sodný trochu nebezpečný pro svou schopnost poleptávat sliznice, musíme vás uklidnit. Se samotným louhem se opravdu musí pracovat s co největší obezřetností, pečením ale přestává být nebezpečný. Preclíkům ovšem prokáže potřebnou službu, neboť je roztok na povrchu navlhčí a krásně zbarví. Právě díky němu jsou tedy ideálně propečené a jejich konzistence uvnitř je poddajná, přímo vybízející ke žvýkání. Na hnědém povrchu se pak krásně vyjímají krystalky soli, kromě ní se ale preclíky sypou třeba kmínem, mákem nebo sezamovými či jinými semínky. Existují však i sladké varianty ozdobené cukrem nebo namočené do čokoládové polevy. A pokud by vás zajímalo, jak vlastně mohly louhové preclíky vzniknout, pravděpodobně to bylo omylem, když zřejmě v nějaké pekárně někomu spadly preclíky připravené na pečení do louhu na úklid. A protože jim bylo líto je vyhodit, zkusili je upéct. A výsledek známe do dnešních dnů. Preclíky jsou tak dokonalé, že vám zachutnají i samotné, v Německu se podávají rozpůlené a namazané máslem nebo tvarohovou pomazánkou, případně obložené sušenou uzenou šunkou.

Místo louhu jedlá soda

Pokud se louhu bojíte, můžete jej nahradit obyčejnou jedlou sodou. V domácích podmínkách je to možná i lepší řešení. A jak na preclíky? Na těsto potřebujete 500 gramů mouky, 1 balení sušeného droždí, 1 lžičku soli, 200-250 ml horké vody (téměř vroucí), 60 gramů jedlé sody, 1 litr vody, hrubá košer sůl (na posypání těsně před pečením). Předehřejte troubu na 200 °C. V kuchyňském robotu s nástavcem na těsto smíchejte droždí, horkou vodu, sůl a mouku. Vložte do mísy a přikryjte vlhkou kuchyňskou utěrkou. Těsto nechte asi dvě hodiny kynout. Z těsta pak vytvarujte preclíky. Smíchejte jedlou sodu s vodou a přiveďte ji k varu. Preclíky ponořte na 30 sekund až minutu, otočte a nechte v roztoku dalších 30 sekund. Opatrně je vyjměte děrovanou lžící a osušte papírovou utěrkou. Položte je na plech vyložený pečicím papírem, posypte je solí a pečte asi 15-20 minut, dokud pěkně nezhnědnou.