Blíží se čas tuřínu: Uvařte si z něj třeba vydatnou staročeskou polévku dumlíkačku!

Tuřín místo brambor?

I když se tuřín možná víc podobá řepě, blíž má ke kedlubně. Tato bílá a více či méně dofialova zbarvená kořenová zelenina se totiž řadí mezi brukve, kam patří třeba i zelí, kapusta, růžičková kapusta, brokolice, květák, vodnice nebo právě kedlubny. Tuřín si lidé pěstují více než 4000 let, známý byl již ve starověku, kdy se pěstoval hlavně v oblastech kolem Středozemního moře. Posléze se rozšířil do celé Evropy a na počátku 19. století i do Ameriky. Není divu, je nenáročný a daří se mu téměř všude. I přesto se na tuřín na nějaký čas trochu pozapomnělo. Až v posledních letech jej můžete sehnat ve farmářských prodejnách nebo na trzích, občas i v supermarketu.

Dokonale dietní zelenina

Celý název tuřínu zní tuřín řepka tuřín a známý je také jako dumlík, hlavatice, klaka, košt, kvaček, řepa bílá či vodnatka. Z tuřínu se konzumují jeho bulvy, které částečně vyčnívají na povrch půdy a mohou dorůstat váhy až několika kilogramů. Na povrchu je tuřín většinou nahoře nafialovělý a dole bílý, někdy až žlutohnědý, dužina uvnitř je bílá až nažloutlá. Chuť tuřínu je lehce štiplavá jako u kedluben nebo ředkviček, konzistencí je ale tuřín více vodnatý. Některé druhy této zeleniny ale mohou chuťově připomínat i mrkev nebo brambory. Bulvy tuřínu obsahují až 90 % vody, což z něj dělá ideální nízkokalorickou zeleninu. Podle webu Webmd.com je tuřín bohatý na vlákninu, vitaminy C a A, dále na vápník, hořčík, fosfor a draslík. Tuřín má ale i spousta předností z hlediska využitelnosti při vaření. Dokáže totiž v mnoha receptech nahradit brambory. Uděláte z něj pyré, fantastické sýrem ochucené placky, polévku a vynikající je i pečený v troubě s česnekem jako hranolky. Menší bulvy, které se sklízí již nyní, se dají konzumovat i syrové, třeba nastrouhané do salátů.

Vydatná polévka nasytí i zahřeje

U nás se v minulosti pěstoval hlavně v Podkrkonoší a v podhůří Jizerských hor. V těchto chudých oblastech byl neoblíbenější plodinou hned po bramborách. Lidé si tuřín uskladňovali společně s řepou na zimní měsíce a když se bramborám nedařilo, pomáhal horalům přežít tuhou zimu. Právě v těchto oblastech se tuřínu říkalo dumlík a právě odtud pramení název polévky dumlíkačka. Připravte si ji podle staročeského receptu z knihy V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc. Potřebujete 15 dkg kořenové zeleniny (mrkev, celer petržel), 2 brambory, ½ tuřinu – dumlíku, hrst sušených hub, sůl, majoránku, pepř, kmín, libeček. Zbytky loje z vařeného hovězího masa nakrájejte na kousky a na pánvi rozpusťte, zasypejte moukou a míchejte, až jíška zčervená. Zeleninu, brambory a tuřín nakrájejte na kousky. Vše dejte i s předem namočenými houbami vařit do osolené vody s kmínem. Jíšku rozmíchejte v asi ¼ l studené vody a přes hustý cedník vlijte do polévky. Vařte na mírném ohni až do změknutí zeleniny. Jíška se tak provaří spolu se zeleninou a ztratí svou moučnou chuť. Ke konci přidejte špetku majoránky a nasekaný libeček.