Hitem podzimních vinobraní je burčák. Poradíme vám, jak poznat ten kvalitní

Když začne víno pořádně bouřit

Jako burčák se označuje zkvašený vinný mošt, který je jakýmsi mezistupněm před tím, než vznikne víno. Burčák je tak vlastně prvním produktem, na němž si můžete během výroby vína pochutnat. Přestože se podobné nápoje pijí i na Slovensku, v Rakousku, v Německu, v Maďarsku a dokonce i ve Francii, snad nikde se kolem něj na podzim nerozpoutá takové šílenství jako u nás. Výrazem burčák ostatně mohou být označovány jen nápoje pocházející z moravských či českých hroznů vinné révy. Pokud přemýšlíte nad původem trochu zvláštního slova burčák, Český etymologický slovník Jiřího Rejzka uvádí, že je odvozeno z výrazu burkať neboli bouřit. Pravděpodobně to odkazuje k bouřlivému procesu, který se při kvašení odehrává ve víně. Zlí jazykové ale tvrdí, že je to jen upozornění na bouření, jež hrozí vašim střevům po konzumaci velké dávky burčáku. V každém případě vás burčák pročistí dokonale. Vynahradí vám to ale aspoň dávkou vitaminu B, který je v něm podle webu www.vimcojim.cz hojně zastoupen. Díky němu prý konzumací burčáku prospějete vaší pokožce, vlasům, nehtům, srdci ale i nervové soustavě.

Pozor na ten „od cesty“

Není divu, že se na burčák všichni tolik těší. I přes jeho velkou popularitu se ale najdou tací, kteří nad ním tak trochu ohrnují nos.  Možná za to mohou i historky o burčácích „od silnice“, doslazovaných, šizených, ředěných vodou, špatně skladovaných nebo pančovaných jablky. Ale nebojte, k dostání je i spousta kvalitních burčáků, na nichž si opravdu pochutnáte. Stačí jen pečlivě vybírat. Samozřejmě, že nejlepší je si zajet pro burčák přímo k vinaři. Pokud to ale máte do sklípku daleko, nezbývá vám než vyrazit na nejbližší vinobraní nebo do vinárny či vinotéky. A předtím si přečtěte, čím je dobré se při nákupu burčáku řídit, abyste neudělali chybu.

Je libo raději ve varu nebo mydliňák?

Nejoblíbenější je burčák bílý, čím dál častěji se ale můžete setkat i s burčákem červeným a občas i se vzácným růžovým. Burčák se vyrábí většinou z určitých odrůd vína. Nejčastěji  to Irsai Oliver, Muškát moravský, Veltlínské červené rané, Müller Thurgau a Veltlínské zelené. Z červených je to pak Modrý portugal. Odrůda určuje chuť burčáku a to, zda po ní chutná a voní, je i známkou kvalitního burčáku. Pro dobrý burčák je také důležité, aby byl vyroben z dobře uzrálých hroznů. V opačném případě hrozí, že bude příliš kyselý. Vzhledem k tomu, že je burčák meziprodukt, probíhá jeho výroba stejně jako u vína. Vinné bobule se otrhají, zbaví stopek a pak se z nich vylisuje vinný mošt. Ten se posléze nechá kvasit a během tohoto procesu dochází k přeměně cukrů na alkohol.

Burčák má několik fází kvašení. První burčáky jsou většinou jen slaďoučké a rozhodně se z nich neopijete. Proces zrání se zrychluje, když má nápoj asi 4 % alkoholu. Nejlepší je burčák s 6 % alkoholu, ten je označovaný jako „ve varu“. Poměr cukru alkoholu je u něj vyrovnaný, burčák perlí a je sladký tak akorát. Poté burčák přechází do stadia „po zlomení“, kdy v něm již převládá alkohol. Poslední burčák „mydliňák“ už není skoro vůbec sladký a má už spíš blíž k mladému vínu. Burčák se tak proměňuje a mění se i jeho chuť a barva. V každém případě by ale měl být burčák vždy lehce zakalený, ne ale příliš. To už znamená, že je přešlý nebo špatně vylisovaný. Barevné odstíny burčáku se mohou pohybovat od světle béžové, přes nažloutlou až po zlatavou. Neměl by být ovšem hnědý. Při nákupu sledujte také to, zda burčák ještě pracuje. Důležité je, aby bublal a perlil, to je znamení, že je živý. Jen při koupi takového burčáku nezapomeňte sledovat bublinky a tvrdost lahve a trochu upouštět vzduch, aby vám burčák nevybouchnul. A už si bude svůj zkvašený moštík vychutnávat, nezapomeňte ještě na jedno rčení a sice, že s burčákem se neťuká. Zakřikli byste tak víno z letošní úrody a to určitě nechcete.